sinn

• IPA: [ʃɪn̠ʲ], [ʃɪnʲ]

• osobní
• bez rodu

1. zájmeno my, jedná-li se o předmět věty

• IPA: [zin]

1. čas

• přivlastňovací, reflexivní

1. jeho, svůj

• láta sigla sinn sjó
• varðveita eins og sjáaldur auga síns
• ota sínum tota
• sinn er siður í landi hverju
• deyja drottni sínum

• IPA: [zin]

Přes starohornoněmčinu z předpokládaného pragermánského *wesaną. Srovnej zejména německé sein a nizozemské zijn téhož významu.

1. být