Walter Merkur
Walter Merkur byl licencí britského 9válcového hvězdicového motoru Bristol Mercury, který vyráběla firma Bristol Aeroplane Company. Od poloviny 20. let. do 40. let 20. století poháněl civilní i vojenské letouny. Vyvinut byl z dřívějšího modelu Jupiter. Motor byl licenčně vyráběn ve Francii, v Itálii (Alfa Romeo 126 Mercurius), v Polsku (P.Z.L. Mercury), v Finsku (Tampella) a ve Švédsku (NOHAB Mercury). Motor Mercury vyráběla v letech 1931-1939 i společnost A.S. Walter, továrna na automobily a letecké motory v Praze XVII. Jinonicích jako Walter Merkur v několika variantách.[1]
Merkur | |
---|---|
Hvězdicový devítiválec Walter Merkur V-S2 | |
Typ | hvězdicový letecký motor |
Výrobce | Walter |
Konstruktér | licence Bristol Mercury |
První rozběh | 1931 |
Vyrobeno kusů | 40 |
Výroba | 1931–1939 |
Varianty | Merkur IRC, Merkur V-S2, Merkur VIII, Merkur IX |
Vznik a užití
editovatMotor Mercury byl vyvinut společností Bristol Aeroplane Company v roce 1925, kdy předchozí Bristol Jupiter dosáhl konce své životnosti. Návrh a konstrukci zpracoval stejně jako u Jupitera konstruktér Roy Fedden. Výrazně modernizovaný Jupiter byl nadále vyráběn jako Bristol Pegasus. Velmi záhy se ale ukázalo, že pro mnohé aplikace jsou výkon motoru Pegasus i fyzické rozměry až zbytečně velké. Firma Bristol reagovala vývojem zmenšené verze se zkráceným zdvihem a zmenšeným zdvihovým objemem, který obdržel jméno Bristol Mercury. Nový motor se vyznačoval robustností, provozní spolehlivostí, úsporným a klidným chodem i vysokou životností, díky nimž bylo nakonec vyrobeno u mateřské firmy i v licencích přes 30 000 kusů.
Do Československa (Walter Merkur) se vlastně dostal dvojí cestou. Licence pro první verzi Merkuru byla nakoupena jako v případě Walter Jupitera jako sublicence od francouzské firmy Gnome et Rhône, typ Mercure (Mercury IV). Ta byla v Československu označena jako Walter Merkur IRC (1931). Licence pro další verze byly nakoupeny přímo od společnosti Bristol. V Československu byly tyto další verze motorů označeny jako Walter Merkur V-S2, VIII a IX (1934–1939).[1] Nejúspěšnější v aplikacích byl Walter Merkur V-S2. Všech Merkurů se v Jinonicích se vyrobilo podle továrních údajů 40 ks,[2] přičemž letounů Letov Š-231 s motory Walter Merkur V-S2 bylo vyrobeno 24 a k nim bylo dodáno 17 záložních motorů tj. 41. V tomto počtu vyrobených motorů nejsou započteny ostatní verze Merkur IRC, VIII a IX.
Prvním motorem byl motor Mercury IRC (1931) s reduktorem 2:3 a s nuceným plněním vysokoobrátkového kompresoru. Byl překomprimovaný na 3400 m, kde dosahoval výkonu 530 k/390 kW. Tento motor byl předurčen pro rychlé stíhací a pozorovací letouny. Od roku 1934 byl ve výrobě Walter Merkur V-S2, rovněž vytipovaný pro stíhací letouny. Tento a následné motory měly zkrácený zdvih ze 190 na 165 mm a tím i snížený objem válců.[3] Jako poslední byl ve výrobě Walter Merkur IX (1938), který byl předurčen pro instalaci do průzkumných letounů Aero A-300.
Popis motoru
editovatOd svého předchůdce Jupitera se typ Mercury IRC v konstrukci nejzásadněji lišil použitím lisovaných hlav válců z hliníkové slitiny, s bohatým žebrováním, vyfrézovaným z výlisku. Dále byl upraven tvar kompresního prostoru a v rozvodu OHV novým uspořádáním čtyř ventilů (2 sací, 2 výfukové), uložením ventilů (pod úhlem 60°) a zapouzdřením tyčinek, vahadélek a per. Motor byl vybaven pneumatickým spouštěčem, palivovým čerpadlem s přetlakovým ventilem a automatickou regulací tlaku směsi za kompresorem. Motor byl opatřen souosým planetovým reduktorem s převodem na vrtuli 2:3 (0,666).
Pro verze Merkur VIII a IX byl motor odlehčen, změněny převody reduktorů na vrtuli 7:4 resp. 2:1 a komprese byla zvýšena na 6,3:1. Motor byl vybaven mechanickým startérem Walter Mechano 36 (hmotnost 10,5 kg) nebo elektrickým Walter Elektro (hmotnost 13,3 kg).
Operační nasazení
editovatPrvní verze Merkura byla uvažována při modernizace letounu Aero A-42. V roce 1933 byl tento bombardovací letoun, který se příliš v provozu neosvědčil, byť s ním rotmistr Svozil roku 1930 vytvořil světový rekord – na okruhu dlouhém 1000 km se zátěží 500 kg dosáhl rychlosti 253,428 km/h. Byl tedy továrnou Aero upravován na dvoumotorovou verzi A-42c, která měla být osazena motory Walter Merkur IRC (Mercury IV) o nominálním výkonu 350 kW (475 k). V té době se s potížemi upravovala verze A-42b. Ministerstvo obrany se zaleklo narůstajících potíží a při současném poklesu prostředků ze státního rozpočtu na zbrojní výdaje celou akci A-42 v prosinci 1933 zrušilo a k použití motoru Walter Merkur IRC nedošlo. Rovněž jako se plané se ukázaly naděje továrny Walter na využití těchto motorů v letounech Letov Š-128 a Š-228 (1930–1931). Ty využily originální motory Gnome-Rhône Mercure 9Brs (Mercury IV).[4]
Od roku 1933 byl ve vývoji letoun Letov Š-231 a teprve v listopadu 1934 byl vydán oficiální závěrečný posudek s potvrzením, že letoun Š-231 po všech úpravách ministerstvu národní obrany vyhovuje. Sériové letouny vyráběné v roce 1935 byly poháněny licenčním levotočivým vzduchem chlazeným hvězdicovým devítiválcem Walter Merkur V-S2 o startovním výkonu 412 kW (560 k), krytým townendovým prstencem s dřevěnou dvoulistou vrtulí Letov. Palivo tvořila směs benzínu, benzolu a líhu (případně benzínu a benzolu).[5] K československému vojenskému letectvu začal Letov Š-231 přicházet v druhé polovině roku 1936 (kdy byla dokončena série 25 strojů), avšak již na přelomu let 1936/1937 rozhodlo MNO o jejich prodeji Španělskému republikánskému letectvu. Krátce poté byly staženy z výzbroje u Leteckého pluku č. 2 v Olomouci. Kupní smlouvu na základě pověření ministerstva z 9. ledna 1937 na dodávku 24 stíhacích letadel Letov Š-231 a 17 záložních motorů Walter Merkur VS2 podepsali zástupci 23. ledna 1937 v estonském Tallinu a již 26. ledna převzal Letov do revize první dva Š-231. Následně 28. ledna 1937 dostala III. peruť 2. leteckého pluku rozkaz přelétnout do konce měsíce z Olomouce do Letňan dalších dvanáct strojů a 7. února stálo na továrním letišti Letova osm zbývajících Š-231. Do Španělska byly letouny zasílány v rozloženém stavu v průběhu roku 1937. Tyto letouny pak byly nasazeny ve španělské občanské válce na straně republikánů.[6]
Dne 20. dubna 1938[7] poprvé vzlétl pozorovací letoun, čtyřmístný dvoumotorový dolnoplošník se zatahovacím záďovým podvozkem a uzavřenými prostory osádky Aero A-300 s odlehčenými motory verze Bristol Mercury IX.[8] Předběžný posudek vydaný ústavem VTLÚ vyšel pro prototyp poměrně kladně. Celkově letoun vykazoval velmi dobré letové vlastnosti. Výzbrojní komise MNO 9. listopadu 1938 jednomyslně doporučila zavést A-300 do výzbroje. Nejdříve měla být objednána 10-15kusová ověřovací série s motory Walter Merkur IX, to by znamenalo vyrobit 20-30 motorů. Kolik z tohoto počtu jich bylo vyrobeno, známo není. Po vytvoření Protektorátu Čechy a Morava v březnu 1939 padl Němcům do rukou prototyp a dva rozestavěné stroje již s motory Walter Merkur IX.[9] Tím vlastně projekt A-300 skončil. Následně prý Němci zkoušeli prototyp u společnosti Focke-Wulf v Brémách, kde po něm stopy mizí.
Podle výrobce Walter byly motory Walter Merkur použity ještě na dalších typech letounů, zřejmě se však jednalo o jednotlivé instalace nebo ve svých materiálech výrobce použil dokumentaci s motory Bristol Mercury.[8]
Varianty Walter
editovat- Walter Merkur IRC (1931) - Bristol Mercury IV (1929)
- Walter Merkur V-S2 (1934) - Bristol Mercury IV S.2 (1932)
- Walter Merkur VIII (1938) - Bristol Mercury VIII (1935)
- Walter Merkur IX (1938) - Bristol Mercury IX (1935)
Použití v letadlech
editovatSpecifikace
editovatTechnické údaje
editovat- Typ: čtyřdobý zážehový hvězdicový devítiválcový letecký motor
- Vrtání válce: 146 mm
- Zdvih pístu: 165 mm
- Celková plocha pístů: 1507 cm²
- Zdvihový objem motoru: 24 860 cm³
- Průměr motoru: 1307 mm
- Délka motoru: 1465 mm
- Hmotnost suchého motoru: 450–485 kg (dle typu)
Součásti
editovat- Rozvod: OHV, 2 sací a 2 výfukové ventily chlazené sodíkem na válec
- Palivový systém: karburátor Triplex VII (IRC), Claudel-Hobson s automatickou regulací tlaku a směšovacího poměru
- Předepsané palivo: směs benzinu, benzolu a lihu v poměru 6:2:2 (případně benzínu a benzolu), 87 oktanů (dle typu)
- Spotřeba paliva: 220 g.h−1.k−1 / 299 g.h−1.kW−1 (IRC, V3-2)
- Zapalování: Scintilla GN9DA s automatickým předstihem
- Kompresní poměr: 5,3:1 (IRC), 5,5:1 (V-S2), 6,3:1 (VIII, IX)
- Kompresor: odstředivý, jednorychlostní, jednostupňový kompresor
- Mazání: tlakové oběžné, se suchou klikovou skříní
- Pohon: dřevěná dvoulistá nebo kovová třílistá vrtule
- Převod na vrtuli: 3:2 (IRC, V-S2), 7:4 (VIII), 2:1 (IX), reduktor Farman
- Nominální otáčky vrtule: 1 333 ot/min
- Chladicí systém: chlazení vzduchem
Výkony
editovat- nominální výkon: 475 k (350 kW) při 2000 ot/min - typ IRC, 460 k (338 kW) při 2250 ot/min typ V-S2, 640 k (470 kW) při 2400 ot/min - typy VIII, IX
- maximální výkon při zemi: 550 k (404 kW) při 2350 ot/min - typ IRC a V-S2, 690 k (507 kW) při 2750 ot/min - typy VIII, IX
- maximální výkon ve výšce: 530 k (390 kW)/3400 m - typ IRC, 525 k (386 kW)/3600 m a 570 k (419 kW)/4800 m - typ V-S2, 730 k (537 kW)/3550 m a 840 k (618 kW)/4100 m - typy VIII, IX
- ekvivalentní výkon typu IRC: 775 k (570 kW)
- specifický výkon IRC (při ekv. výkonu): 27,07 k/l (19,9 kW/l)
Galerie
editovat-
Aero A-300 (motor Merkur IX, 1938)
-
Letov Š-231 (motor Walter Merkur V-S2, 1936)
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ a b c NĚMEČEK, Václav. Československá letadla I (1918-1945). III. vyd. Praha: Naše vojsko, 1983. 368 s. S. 78–82, 220, 274-275.
- ↑ DITTMAYER, Antonín. Počty prodaných motorů Walter [online]. Praha: Walter Jinonice, 2009 [cit. 2019-05-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-07-27.
- ↑ Bulletin Walter, Letecké vzduchem chlazené motory Walter, Vol. 1937, No. 1 (February), 92 p., Publisher: Akciová společnost Walter, továrna na automobily a letecké motory, Praha XVII - Jinonice
- ↑ SCHMID, J. ing. Letecký motor Walter-Mercury IRC. Letectví. 1931-10, roč. XI. (1931), čís. 10, s. 373–375. Dostupné online.
- ↑ ROUBÍČEK, Michal. Technický a historický vývoj letadel značky Letov v období 1918-1945 [online]. Tábor: SPŠS Tábor, 15.4.2005 [cit. 2019-06-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu.
- ↑ Letov Š-231 [online]. deabajo.com [cit. 2019-06-27]. Dostupné online.
- ↑ HAVELKA, Radek. Aero A-300 [online]. Nelahozeves: Občanské sdružení valka.cz, 2003-10-06 [cit. 2019-06-27]. Dostupné online.
- ↑ a b c Bulletin Walter, Letecké vzduchem chlazené motory Walter, Vol. 1938, No. 2 (June), 60 p., Publisher: Akciová společnost Walter, továrna na automobily a letecké motory, Praha XVII - Jinonice
- ↑ DUCHOSLAV, Petr. Aero A-300: Československý bombardér zaujal i německé letecké eso. Březen 1939 rozhodl o dalším osudu nadějného stroje [online]. Praha: Security Media, 2021-08-31 [cit. 2022-12-14]. Dostupné online.
Literatura
editovat- ČÍŽEK, Martin. Letadla zrazeného nebe: Československá vojenská letadla v roce 1938, I. vydání. Praha : Naše vojsko, 2015
- FIALA, Jan, Aero A-300, Letectví a kosmonautika 1/1981, s. 8–10
- KUČERA, Pavel, Aero A-300, Letectví a kosmonautika 1, 2/1981, s. 31–33, 71–73
- KUČERA, Pavel, Československé prototypy, 1. díl, I. vydání. Nevojice : Jakab, 2006
- ŠNAJDR, Miroslav. Soumrak stíhacích dvouplošníků 2, Španělsko- severní bojiště 1937. Fontána, Přáslavice 2005. ISBN 80-7336-248-1.
- Walter a.s.: Letadlové motory Walter Pegas II-M2 a Walter Merkur V-S2 (Popis a návod k obsluze a udržování), 1936, 135 s., Akciová společnost Walter, továrna na automobily a letecké motory, Praha XVII-Jinonice
Související články
editovat- Aero Vodochody
- Aero A-300
- Letov
- Letov Š-231
- A.S. Walter, továrna na automobily a letecké motory
- Walter Jupiter
- Walter Pegas
Externí odkazy
editovat- Obrázky, zvuky či videa k tématu Walter Merkur na Wikimedia Commons [ -IX]
- Walter Merkur V S2 na valka.cz
- Walter Jinonice
- Letov Š-231 na valka.cz
- Na španělském nebi - Letov Š-231 na valka.cz
- Aero A-300 na vinar.cz
- Aero A-300 na vojsko.net