Vendelín Budil
Vendelín Budil (19. října 1847 Praha[1] – 26. března 1928 Plzeň)[2] byl český herec, režisér, divadelní ředitel, pedagog a historik, autor memoárové a odborné literatury, publicista a překladatel.
| Vendelín Budil | |
|---|---|
 | |
| Narození | 19. října 1847 Praha  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 26. března 1928 (ve věku 80 let) Plzeň  Československo |
| Místo pohřbení | Olšanské hřbitovy |
| Děti | Anna Steimarová |
| Příbuzní | Jiří Steimar (zeť) Jiřina Steimarová (vnučka) Jiří Kodet (pravnuk) Evelyna Steimarová (pravnučka) Barbora Kodetová (prapravnučka) Anna Polívková (prapravnučka) Vendula Prager-Rytířová (prapravnučka) Ian Kodet (prapravnuk) |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
editovatNarodil se v Praze, v Malé Karlově ulici. Studoval německou nižší reálku u sv. Jakuba a vyšší českou reálku v Panské ulici, kterou ukončil roku 1865.[3] Již jako student zkoušel své herecké umění v letech 1865–1866 s Antonínem Puldou na ochotnických jevištích v Sakrabonce, na Rohanském ostrově, ve Vršovicích a na Smíchově. V roce 1866 se pokoušel neúspěšně uplatnit u ředitele Pavla Švandy ze Semčic v Plzni; chodil pak na hodiny herectví k Františku Ferdinandu Šamberkovi. Angažmá získal až v roce 1867 u ředitele J. E. Kramuela; vydržel zde však jen jeden rok. V letech 1867 až 1869 hrál v Prozatímním divadle. Následně přešel do společnosti ředitele Švandy ze Semčic a hrál s ním v aréně v Pštrosce, ve Smíchovské aréně, v Novoměstském divadle a v Karlíně (U města Lipska). Působil zde až do roku 1880. Po dalším neúspěšném pokusu o angažmá v Prozatímním divadle hrál v letech 1881–1887 u společnosti ředitele Jana Pištěka na Královských Vinohradech.
V rozmezí 1888–1900 řídil (zároveň činný jako režisér a herec) vlastní velmi úspěšnou Divadelní společnost Vendelína Budila,[4] zahajující 2. června 1888 v aréně v Plzni, v městských sadech na „Obcizně“,[5] 1892–1893 byl ředitelem Národního divadla v Brně (angažován s celým souborem, doplněným brněnskými herci).[6] V 90. letech 19. století byla jeho společnost nejlepším činoherním tělesem po Národním divadle v Praze,[7] jako vůbec jediná z venkovských společností hostovala roku 1897 v pražském Národním divadle s dramatizací románu F. E. Hodgson–Burnettové Malý lord. V titulní roli vystoupila Budilova malá dcera Anna. Od září 1901 do března 1902 byl opět angažován u ředitele Pištěka.[3] Od března 1902 do roku 1912 řídil nové Městské divadlo v Plzni. Jeho nejproslulejší rolí byl Král Lear od Shakespeara, kterou nastudoval opakovaně v letech 1878, 1885 a 1904. K dalším významným rolím patřil Richard III. (1902) a Rostandův Cyrano z Bergeracu (1902). Po pracovním úrazu byl roku 1912 penzionován. Nadále však hostoval jak v Plzni, tak v Praze, zpracovával archiv plzeňského divadla,[8] publikoval své herecké vzpomínky a psal paměti.[9] Od roku 1910 byl předsedou Svazu českých divadelních ředitelů, v roce 1918 členem slavnostního výboru pro jubilejní oslavy Národního divadla; při této příležitosti zde i 3× pohostinsky vystoupil v cyklu českých her.
Rodinný život
editovatDne 16. srpna 1876 se v kostele Sv. Mikuláše ve Vršovicích oženil s Krescencií (Crescencií) Královou (1850–1930), dcerou plzeňského kapelníka. Ta vystupovala již od sedmnácti let jako operní a operetní zpěvačka, oceňovaná plzeňským tiskem.[10] Umělecké dráhy se nevzdala ani po sňatku, v roce 1880 zaznamenal tisk pochvalně její pražské vystoupení v roli Azuceny ve Verdiho Trubadúrovi.[11] Později se umělecké činnosti vzdala.[12]
Jejich potomci, dcera Anna Steimarová, vnučka Jiřina Steimarová, pravnuk Jiří Kodet, pravnučka Evelyna Steimarová a prapravnučky Barbora Kodetová, Vendula Prager-Rytířová a Anna Polívková se stali také herci.
Potomci
editovat- Rudolf Budil (1877–1954), prokurista a ředitel směnárny, ochotnický herec, m. Jiřina Baláková
- Jan Budil (1907–1953), klavírista
- Vendulka Budlová, provdaná Prchalová (1911–?), bankovní úřednice
- Kamil Budil (1878–1879)
- Anna Budilová (1889–1962), herečka, m. Jiří Steimar (1887–1968), herec
- Jiřina Steimarová (1916–2007), herečka, 1. m. Jan Kodet (1910–1974), akademický sochař, 2. m. Jaroslav Juhan (1921–2011), automobilový závodník
- Jiří Kodet (1937–2005), herec, 1. m. Renata Cihelková, 2. m. Soňa Murgašová
- Karolína Kodetová, provdaná Maxmiliánová (* 1964)
- Barbora Kodetová (* 1970), herečka, 2. m. Pavel Šporcl (* 1973), houslový virtuóz[14]
- Jan Kodet (* 1975), hudebník
- Evelýna Steimarová (* 1945), herečka, 1. m. Ladislav Frej (* 1941), herec, 2. m. Zdeněk Rytíř (1944–2013), textař, bývalý partner Boleslav Polívka (* 1949), herec
- Vendula Rytířová (* 1972), tanečnice
- Anna Polívková (* 1979), herečka
- Julie Juhanová (1947–2019)
- Jiří Kodet (1937–2005), herec, 1. m. Renata Cihelková, 2. m. Soňa Murgašová
- Miloš Steimar (1922–1949), herec
- Jiřina Steimarová (1916–2007), herečka, 1. m. Jan Kodet (1910–1974), akademický sochař, 2. m. Jaroslav Juhan (1921–2011), automobilový závodník
- Rudolf Budil (1877–1954), prokurista a ředitel směnárny, ochotnický herec, m. Jiřina Baláková
Posmrtné pocty
editovatV rámci oslav nedožitých stých narozenin byl jmenován roku 1947 in memoriam čestným členem Národního divadla v Praze. [7]
Za svůj život nastudoval 1 275 rolí. Jeho podobizna v úloze krále Leara visí v Shakespearově domě ve Stratfordu jako pocta Anglie tomuto vynikajícímu českému herci.[18]
Jsou po něm pojmenovány ulice v Praze a Plzni.
Citát
editovat| „ | Sám nikdy nezapomenu na ‚Budilovu větu‘: ‚Herec musí používat svůj hlas tak, aby ho bylo slyšet a rozumět mu i na galerii, nesmí polykat poslední souhlásku…‘ Tím jsem se po celou svou divadelní cestu řídil. | “ |
| — Otomar Korbelář[19] | ||
V kultuře
editovatKus Hlava plná slunce autorů Josefa Klímy a Vladimíra Opletala čerpá, vedle retrospektivy, z Budilova pozdního věku.[20]
Zajímavost
editovatVendelín Budil jel poprvé a naposledy automobilem během svého pohřbu.[zdroj?]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Archivní katalog. katalog.ahmp.cz [online]. [cit. 2023-01-30]. Dostupné online.
- ↑ Plzeň 120 | Porta fontium. www.portafontium.eu [online]. [cit. 2023-01-30]. Dostupné online.
- ↑ a b Sirius: Vendelín Budil, In: Divadlo, roč. II, č. 17, 1. června 1904, Praha, s. 369.
- ↑ Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů, s. 16–18.
- ↑ Josef Teichman: Postavy českého divadla a hudby, Orbis, Praha, 1941, s. 35.
- ↑ MESZNER, Jindřich, SRBA, Bořivoj, ed. a DUFKOVÁ, Eugenie, ed. Postavy brněnského jeviště: umělci Národního, Zemského a Státního divadla v Brně. I, 1884-1984, s. 113.
- ↑ a b Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, s. 51.
- ↑ Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918, s. 56.
- ↑ Sága rodu Budilova, s. 297–298, 357.
- ↑ Benefice. S. 2. Český lev [online]. 1871-12-21 [cit. 2022-05-11]. S. 2. Dostupné online.
- ↑ Z divadla českého. S. 191. Světozor [online]. 1880-04-16 [cit. 2022-05-11]. S. 191. Dostupné online.
- ↑ Kolem jubilea Budilova. S. 4. Svobodný směr [online]. 1947-10-25. S. 4. Dostupné online.
- ↑ FILIP, Václav. Potomci slavných žijí mezi námi : co bylo i nebylo v televizním seriálu. Praha: Ottovo nakladatelství - Cesty ISBN 80-7181-347-8.
- ↑ Kodetová a Šporcl se po 10 letech vzali na svátek zamilovaných. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2015-05-02. Dostupné online.
- ↑ Bára Kodetová: Vyvztekám se a jdu dál. Novinky [online]. Borgis. Dostupné online.
- ↑ Kodetová a Šporcl mají dceru Violetu. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2007-07-26. Dostupné online.
- ↑ Barbora Kodetová porodila dceru Sophii, otcem je houslista Šporcl. Novinky [online]. Borgis. Dostupné online.
- ↑ Josef Teichman: Postavy českého divadla a hudby, Orbis, Praha, 1941, s. 36.
- ↑ Ladislav Tunys: Otomar Korbelář, nakl. XYZ, Praha, 2011, s. 58–9.
- ↑ Hlava plná slunce (1986) | ČSFD
Literatura
editovat- Svatopluk Beneš: Být hercem, Melantrich, Praha, 1992, s. 16, 101
- B. Bezouška, V. Pivcová, J. Švehla: Thespidova kára Jana Pivce, Odeon, Praha, 1985, s. 80, 113, 173, 196
- Vendelín Budil. Z mých ředitelských vzpomínek. Praha : Český čtenář, 1920. 304 s.
- Markéta Čekanová. Vendelín Budil a Plzeň : po plzeňských stopách Vendelína Budila. Plzeň : Odbor kultury Magistrátu města Plzně, 2013. 28 s. ISBN 978-80-260-5314-9.
- František Černý: Hana Kvapilová, Orbis, Praha, 1960, s. 321–2
- František Černý: Kapitoly z dějin českého divadla, Academia, Praha, 2000, s. 123, 125, 136, 287, ISBN 80-200-0782-2
- František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, 1978, s. 72–3, 111, 153, 301
- Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 16–18, 53, 72–76, 81, 84, 191, 218, 231, 348, 358, 388, 390–391, 416, 485–487, 499.
- Rudolf Deyl: Jak jsem je znal, Jos. R. Vilímek, Praha, 1937, s. 14–32
- Rudolf Deyl: Vavříny s trny, Československý spisovatel, Praha, 1973, s. 9, 10, 24, 39, 48, 53, 62, 64–73, 93, 104–5, 113, 131, 154, 159–161, 164, 173–5, 189
- Karel Höger: Z hercova zápisníku, Melantrich, Praha, 1979, s. 246, 361, 371, 387
- Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918 / (Pavel Augusta … et al.). 4. vyd. Praha: Libri, 1999. 571 s. ISBN 80-85983-94-X. S. 56.
- Eduard Kohout: DIVADLO aneb SNÁŘ, Odeon, Praha, 1975, s. 7, 13–4, 21, 26–30, 33–4, 39, 50, 54, 71, 74, 118
- Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, s. 172
- Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, s. 51
- František Kovářík: Kudy všudy za divadlem, Odeon, Praha, 1982, s. 29, 31–2, 36, 56, 65, 85, 91, 128, 150, 345
- Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 81.
- Ladislav Pešek: Tvář bez masky, Odeon, Praha, 1977, s. 38, 169
- Postavy brněnského jeviště : umělci Národního, Zemského a Státního divadla v Brně. Díl I, 1884–1984 / uspoř. a red. Eugenie Dufková, Bořivoj Srba. Brno : Státní divadlo, 1984. 840 s. S. 113–116.
- Jaroslav Průcha: Má cesta k divadlu, vyd. Divadelní ústav, Praha, 1975, s. 19, 41, 56–7, 108, 120–2, 130, 135, 252
- Sirius: Vendelín Budil, In: Divadlo, roč. II, č. 17, 1. června 1904, Praha, s. 366–9
- Olga Spalová: Sága rodu Budilova, Odeon, Praha, 1978, s. 7-15, 17–23, 25–40, 42–51, 53–7, 59–73, 75–86, 88–9, 92–120, 122–133, 135–155, 157–207, 210–243, 245–252, 254–5, 257–9, 261, 264–284, 286, 288–294, 296–301, 303–6, 308, 310, 314, 316–320, 322–4, 327–334, 336–346, 349, 356, 357–360
- TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 153.
- Josef Teichman: Postavy českého divadla a hudby, Orbis, Praha, 1941, s. 33–6
- Ladislav Tunys: Otomar Korbelář, nakl. XYZ, Praha, 2011, s. 55, 57–8, 63–4
- VODÁK, Jindřich: Tváře českých herců : od Josefa Jiřího Kolára k Vlastovi Burianovi. Praha : Orbis, 1967. 250 s. S. 152–160.
- VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 8. sešit : Brun–By. Praha: Libri, 2007. 225–368 s. ISBN 978-80-7277-257-5. S. 282–283.
Externí odkazy
editovatObrázky, zvuky či videa k tématu Vendelín Budil na Wikimedia Commons
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Vendelín Budil
- Vendelín Budil v České divadelní encyklopedii
- Soupis pražského obyvatelstva 1830-1910 (1920), rodina Josefa Budila *1813
- Soupis pražských domovských příslušníků, Budil Vendelín * 1847
- Vendelín Budil v souborném katalogu Akademie věd ČR
- Vendelín Budil v databázi Archivu Národního divadla
- Vendelín Budil ve Filmové databázi
- Osobní knihovna Vendelína Budila
- Vendelín Budil v Encyklopedii dějin města Brna