Sibyla

Někdy také Babylonská Sibyla; prý o ní píše Nikanor, který popisoval činy Alexandra Velikého. Později ji vytěsnila hebrejská Sibyla (chaldejská), dcera kněze Béróssose. O perské Sibyle jménem Sambethe podává zprávu Noe se svou rodinou.^[1]

Byla objevena prorockým knězem, který řídil věštírnu zasvěcenou antickému Diovi – Amonovi v oáze Šiva na Západní poušti v Egyptě. Na toto orákulum se obrátil pro radu i sám Alexandr Veliký po dobytí Egypta. Její matka najáda se jmenovala Lamia, což znamená zaslíbená nebo zasvěcená (pochází ze slova „devourer“). Eurípidés se o nich zmiňuje v tragédii Lamia.

Neboli Pýthia nebo Herofila. Zmiňuje se o ní Chrýsippos ze Soloi; dříve se všechny hlavní věštkyně delfské věštírny označovaly jako „Sibyla“ nebo „Pýthia“

Zmiňuje se o ní Naevius a Piso; možná je podobná kumánské Sibyle

Pochází pravděpodobně z maloazijských Erythrejí. Je to nejznámější hellénská Sibyla. Předpověděla porážku Trójanů, píše o ní Apollodóros a Hérakleitos z Efezu; možná je identická s hebrejskou Sibylou (chaldejskou), dcera kněze Béróssose. Možná se později přestěhovala na Kým (Kúm) v Itálii. Je považována za autorku „Sibyliných věšteb“.

Pochází z řeckého ostrova Samos. Píše o ní Eratosthenes pod jménem Phemonoe nebo Phyto.

Pochází z Kýmu, dřívějšího Kumu v Itálii. Je zvaná Amalthea anebo Herofila; známá tím, že prodala římskému královi Tarquiniovi Superbovi tzv. Sibylské knihy obsahující věštby erythrejské Sibyly.

Zvaná Trójská Sibyla nebo Sibyla z Marpessosu. Působila v Alexandrii ve městě Dardania (Anatolia), 40 km západně od Solúnu. Je to nejstarší starořecká Sibyla a podle legendy ji věšteckými schopnostmi obdařil sám Apollón. Hellespontská Sibyla se podle Heraklida z Pontu narodila ve vesnici Marpessus nedaleko malého města Gergitha, během života Solóna a Cyra Velkého. Marpessus ležel na okraji Troadu (Biga Yarımadası, severozápadní část Anatolie, Turecko).

Pochází z Ancyry (dnes Ankara)

Zvaná Albunea, pochází z dnešní Tivoli; ve středověku se stala nejznámější Sibylou, neboť její věštby souvisí také s křesťanstvím

Ve 20. století došlo ke zrození nového proroka, takzvané Lochotínské Sibyly. Zmínky o této nové Sibyle se začaly objevovat v Plzeňském kraji v tehdejším Rakousku-Uhersku, již na počátku 20. století, a to hlavně na předměstí Plzně. Místní legendy hovořily o ženě, která dokáže předpovědět budoucnost. Zmínky o ní jsou rovněž v kronice města Plzně z roku 1910. Místní obyvatelé jí přezdívali Bebu. Zmínky o ní končí s vypuknutím první světové války a tak ani nemůžeme s jistotou určit, zdali šlo o skutečnou osobu či nikoli.

Michelangelo v Sixtinské kapli r. 1508–1512 namaloval na stropní fresce vedle sedmi proroků také pět Sibyl.

• Kumská Sibyla jako stará žena se svalnatou postavou, tmavou pletí a obličejem plným vrásek.
• Delfská Sibyla jako mladá žena, jejíž tvář je zobrazena zepředu a v ruce drží roli pergamenu
• Erythrejská Sibyla jako mladá žena, která je zobrazena ze strany, jak otáčí listy v knize na čtenářském pultě.
• Libyjská Sibyla jako mladá žena jak se zvedá ze svého trůnu.
• Perská Sibyla jako žena v pokročilém věku, jak se obrací dozadu za lepším světlem na čtení.

•  
  Kumská Sibyla
•  
  Delfská Sibyla
•  
  Erythrejská Sibyla
•  
  Libyjská Sibyla
•  
  Perská Sibyla

Joseph Beuys, „Sybilla“, 1957; Bronz; 55 × 185 × 60 cm („Block Beuys“, Hessisches Landesmuseum Darmstadt)
Raffael Santi, freska se Sibylami v kostele Sv. Marie na della Pace v Římě.

• Kassandra
• Lamia (řecká mytologie)
• Pýthia
• Sibylina proroctví

•   Obrázky, zvuky či videa k tématu Sibyla na Wikimedia Commons