Salomeja Nerisová

Vystudovala litevštinu, němčinu a literaturu na univerzitě ve Vilniusu. Poté pracovala jako učitelka v Lazdijai, Kaunasu a Panevėžysu. První sbírku básní vydala roku 1927 a pracovala také jako redaktorka a překladatelka. Překládala do litevštiny mj. básně A. S. Puškina, I. S. Turgeněva, Maxima Gorkého nebo Anny Achmatové, která naopak překládala své básně do ruštiny.

V roce 1928 navázala kontakt s podzemní buňkou komsomolu na Litevské univerzitě, od roku 1931 byla spojkou Kominterny a za svého pobytu v Paříži (1936–1937) byla spojkou k tamnímu exilovému vedení komunistické strany na Litvě a v Polsku. V roce 1936 se vdala za architekta a sochaře Bernardase Bučase a po návratu učila na gymnáziu v Kaunasu.

Za kontroverzní je v Litvě dnes považováno její angažování po sovětské okupaci v roce 1939. Zasedla v tzv. lidovém shromáždění, které žádalo o připojení k SSSR, a stala se posléze i členkou Nejvyššího sovětu Sovětského svazu. Napsala též oslavnou báseň na Stalina, za niž roku 1947 posmrtně dostala Stalinovu cenu a v roce 1954 byla jmenována národní umělkyní. Její podoba se objevila na sovětské poštovní známce.

•   Obrázky, zvuky či videa k tématu Salomeja Nerisová na Wikimedia Commons

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Salomėja Nėris na anglické Wikipedii.