Prix Picto
Ocenění Prix Picto (Picto Fashion Photography Award) uděluje každoročně od roku 1998 módnímu fotogragovi do pětatřiceti let francouzská laboratoř Picto a je podporována nadačním foncem Picto Foundation.[1] Odměna je udělována mladému fotografovi jako zvláštní uznání.
| Prix Picto | |
|---|---|
| Web | www |
Porota je složena z osobností z oblastí umění a módy. V roce 2008 v ní mimo jiné byli: Éric Colmet-Daage a Louis Decamps, jeden z prvních, kdo ocenění získal.
Seznam vítězů
editovat- 2021 – Natalia Evelyn Bencicova, 1. místo[2]
- Laurent Poleo-Garnier, 2.
- Olivia Malena Vidal, 3.
- 2020
- Chiron Duong, 1. místo
- Lucie Khahoutian, 2. místo
- Gabriel Dia, 3. místo
- 2019 – ?
- 2018 – ?
- 2017
- Pascale Arnaud
- Elsa & Johanna
- William Waterworth
- 2016
- Laurent Henrion
- Julie Poncet
- Sasha Marro
- 2015
- Laura Bonnefous
- Juliette Jourdain
- Jean-Philippe Lebée
- 2014
- Charlotte Abramow
- Solène Ballesta
- Victoire Le Tarnec
- 2013
- Tingting Wang (vítěz)
- Alice Pavesi Fiori (zvláštní cena)
- 2012
- Oliver Fritze (vítěz)[3]
- Alexandra Taupiac (zvláštní cena)
- 2011
- Diane Sagnier (vítěz)
- 2010 - Isabelle Chapuis (vítěz)
- 2009
- Eva Sakellarides (vítěz)
- Romain Sellier (zvláštní cena)
- 2008 - Suzie Q & Léo Siboni (vítězové)
- 2007
- Jaïr Sfez (vítěz)
- Kourtney Roy (zvláštní cena)
- 2006
- Elene Usdin (vítěz)
- Henrike Stahl (zvláštní cena)
- 2005 - Vincent Gapaillard (vítěz)
- 2004 - Stéphanie Erard (vítěz)
- 2003
- Marjolijn de Groot (vítěz)
- Hermanna Prinsen (zvláštní cena)
- 2002
- Sofia Sanchez & Mauro Mongiello (vítězové)
- Camille Vivier (zvláštní cena)
- 2001 - Christian Lesemann (vítěz)
- 2000
- Dmon Prunner (vítěz)
- Daniele Tedeschi (zvláštní cena)
- 1999 - André Wollf (vítěz)
- 1998
- Louis Decamps (vítěz)
- Marcus Mâm a Valérie Mathilde (zvláštní ceny)
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Picto Fashion Photography Award [online]. [cit. 2022-11-11]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Prix photo: le récap des grands lauréats de l’été et de la rentrée [online]. 2021-10-12. Dostupné online.
- ↑ www.oliverfritze.com. www.oliverfritze.com [online]. [cit. 2012-11-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-12-03.