Motorový vůz M 274.0

Vozy řady M 274.0 byly čtyřnápravové motorové vozy. Na dvou podvozcích, z nichž jeden byl hnací, se dvěma tlapově uloženými trakčními elektromotory, byla usazena celokovová vozová skříň s aerodynamickou úpravou. Podvozky měly dvojité odpružení (primární vinutými pružinami, sekundární listovými pružnicemi), u všech vozů byl rozvor náprav v podvozku jednotný (2500 mm). Základem hnacího agregátu byl naftový motor Škoda R 230/6. Byl to robustní, stojatý řadový šestiválec s přímým vstřikem paliva. Válce měly průměr 230 mm se zdvihem pístů 280 mm. Jeho jmenovitý výkon byl 400 k (294 kW) při 1000 ot./min. Byl přírubově spojen s trakčním dynamem a soustrojí bylo uloženo ve strojovně na rámu vozu. Jednalo se o doposud největší spalovací motor v našem kolejovém provozu. U motorových vozů poslední, třetí série (inv. čísla 09 – 14), byl jeho výkon nastaven na 425 k (312 kW). Rozdílné byly také parametry elektrických trakčních strojů. U vozů první a druhé série (inv.č. 01-08) pracoval hlavní generátor (HG) s výkonem 265 kW / 440 V, 600 A při 1000 ot./min. a každý ze dvou trakčních elektromotorů (TM) s výkonem 118 kW / 440 V, 300 A při 650 ot./min. Třetí série vozů – HG 280 kW , 450 V , 620 A , 1000 ot./min. a TM 125 kW, 450 V, 650 ot./min. Interiér vozu byl rozdělen na dvě krajní stanoviště strojvedoucího (čela vozu byla průchozí), strojovnu, zavazadlový oddíl, čtyřmístný oddíl s kabinou WC a velkoprostorový oddíl pro cestující, který měl 56 míst k sezení s uspořádáním sedadel 2+2 a uličkou uprostřed. Malý oddíl u kabiny WC byl u třetí série vozů zrušen, čímž byl zvětšen zavazadlový prostor a počet sedadel poklesl na 52. Obě stanoviště strojvedoucího byla z každé strany přístupná pomocí jednokřídlých dveří, zavazadlový oddíl měl vlastní dvoukřídlé dveře v obou bočnicích. Cestující nastupovali a vystupovali přes zadní stanoviště strojvedoucího. Jednotlivé výrobní série vozů se lišily nejen výkonem hnacího agregátu, ale také celkovou délkou vozu, jeho hmotností a průměrem dvojkolí (1000 mm , u třetí série pak 920 mm).

Tzv. „Modré šípy“ (kromě řady M 274.0 i řady M 273.0 od Královopolské a M 275.0 od ČKD) objednalo československé ministerstvo železnic pro ČSD začátkem 30. let. Modré šípy se nazývaly díky barevnému řešení v kombinaci modrá a krémová. Slovenské vozy M 274.0 získaly během druhé světové války červené zbarvení podle motorových vozů GANZ.

Jejich úkolem mělo být zrychlení a zkvalitnění dopravy na méně vytížených rychlících. První pětikusová série řady M 274.0 (M 274.001 až 005) byla ve Škodě vyrobena v roce 1934 (Škoda 10Mo1), následovaly tři vozy v roce 1935 typově označené 10Mo2 a v roce 1936 posledních šest kusů (10Mo3). Třetí série se lišila od první a druhé vzhledově. Byly delší a v prostoru nad motorem vznikla designová "boule" do níž byly vyvedeny výfukové roury.

Vozy byly dodány do Prahy (10 ks) a Bratislavy (4 ks), společně s nimi přišly i přípojné vozy řady Calm (výrobce Ringhoffer). Řada M 274.0 byla nasazována např. na rychlíky z Prahy do Mostu, Teplic, Plzně, Českých Budějovic, Liberce a z Bratislavy do Žiliny a Zvolena. Za druhé světové války byl jejich provoz v protektorátu nejprve omezen a nakonec byly kvůli nedostatku pohonných hmot odstaveny. Slovenské motorové vozy byly provozovány téměř celé období 2. světové války. Jelikož motorové vozy M 273:0 a M 275.0 sloužily v pohraničních depech, dostaly se po záboru Sudet pod provoz DRG a byly přeznačeny podle německého systému. Tento osud nepotkal však pražské M 274.0, které byly provozovány (nebo odstaveny) celou dobu u ČMD-BMB.

Po válce opět jezdily na různých rychlících. Mimo jiné sloužily na rychlících Praha-Brno ve dvojicích v kombinaci M 274.0 - Calm - Calm - M 274.0. Některé z nich byly předány z Prahy a Bratislavy např. do Plzně či Brna. Plzeňské depo je nasazovalo na šumavskou trať do Železné Rudy. Řada M 274.0 byla nejelegantnější z "Modrých šípů". a dá se říct, že jedny z nejelegantnějších motorových vozů u ČSD vůbec V poválečném období jezdily ponejvíce s novými přípojnými vozy Bam, které byly určené původně k motorovým vozům M 284.0 a M 284.1. V provozu byly vozy spolehlivé a pro své jednoduché, účelné řešení bylo u obsluhujícího personálu velmi oblíbené. Velmi dobře byly hodnoceny vlastnosti elektrického přenosu výkonu a jeho regulace i robustní spalovací motor, dokonale přístupný při údržbě a opravách. Když motorové vozy zastaraly, lokomotivní depa a dílny projevily velkou snahu, udržet spolehlivá vozidla co nejdéle v provozu. Na rozdíl od Modrých šípů z Královopolské a ČKD, které skončily podstatně dříve, do příchodu motorových vozů M 284.0 a 1 a první série motorových vozů M 262.0. První ze 14 škodováckých „Modrých šípů“ byl zrušen v roce 1952 s ohledem na dodávky nových vozů řady M 262.0. Vyřazování pak v 50. letech pokračovalo. Poslední dosloužily stroje M 274.004 a M 274.008 v Plzni v roce 1959. Některé vozy byly upraveny pro službu při stavbě a údržbě elektrického trakčního vedení, kde sloužily až do přelomu šedesátých a sedmdesátých let.

Několik chátrajících vraků se zachovalo do konce 20. století. V lokomotivním depu ve Vrútkách byl v letech 1996–1998 renovován vůz M 274.004 s využitím dílů z vozů 002 a 005. Jako historický vůz byl zprovozněn v roce 2000, je majetkem Múzejno-dokumentačného centra ŽSR a společně s renovovaným přípojným vozem Calm 5-0038 je využíván k nostalgickým, prezentačním a komerčním jízdám na Slovensku i v zahraničí. Ve Vrútkách dodnes stojí vraky (holá kostra vozové skříně a podvozky) vozů 002 a 005. Vrak inventárního čísla 003 se nachází v Kutné Hoře, kde skupina nadšenců měla plán uvést ho do vystavovatelné podoby a kam byl převezen z České Třebové. Dále existuje skříň motorového vozu 011 v zahrádkářské kolonii nedaleko nádraží v Šumperku. Jedná se o jedinou dochovanou skříň 3. série s "boulí" na střeše nad motorem. Motorové vozy M 274.0 se vyskytují v budovatelském filmu z 50. let Karhanova parta.

• Seznam českých a slovenských motorových vozů a jednotek

• BITTNER, Jaromír, a kol. Malý atlas lokomotiv 2007. Praha: Gradis Bohemia, 2006. ISBN 80-86925-02-1. 
• CASKA, Jiří. Motorové vozy ze Škodovky. Rokycany: Lokálka Group, 1998. 
• ing.BEK, Jindřich. Atlas lokomotiv II. vydání I. Praha : NADAS, 1971.

•   Obrázky, zvuky či videa k tématu Motorový vůz M 274.0 na Wikimedia Commons
• Zbyněk Zlinský: Motorové vozy na našich kolejích: řada M 274.0, vlaky.net
• Modrý šíp M274.003, m274.cz