Karel Teige

Narodil se do rodiny historika a hlavního archiváře města Prahy dr. Josefa Teigeho (1862–1921). Obecnou školu nenavštěvoval, absolvoval ji soukromě v letech 1907–1911, stejně jako jeho o tři roky mladší sestra Hana.^[3] Velkou část svého dětství prožil v rodinné vile v Neveklově, kam se vracel i o prázdninách.^[4] Od roku 1911 studoval na reálném gymnáziu v Křemencově ulici v Praze, mezi jeho spolužáky zde mimo jiné patřili Vladislav Vančura, Adolf Hoffmeister a Alois Wachsman.^[5] Po maturitě (1919), začal studovat dějiny umění na filozofické fakultě Karlovy univerzity, kde navštěvoval mimo jiné také přednášky profesorů Karla Chytila, Františka Drtiny, F. X. Šaldy a Vojtěcha Birnbauma.^[6] Studium ukončil roku 1923, po válce se pokusil získat doktorát, nicméně nedostavil se ke složení malé rigorózní zkoušky.^[7]

V roce 1920 byl spoluzakladatelem a stal se vůdčí osobností Devětsilu, v němž se věnoval umělecké teorii a propagoval proletářské umění. Situace v Devětsilu se však brzy změnila (1924) a Teige se podílel na vzniku poetismu, pro nějž psal v Devětsilu manifesty. V letech 1927–1930 redigoval ReD (Revue Devětsilu), dále působil jako výtvarný referent Času (1919–1921), Ruchu (1919), Práva lidu (1919–1922), Kmene (1919), Lidových novin (1919), Června (1921) a Československých novin (1922). Stál také u zrodu Osvobozeného divadla.^[8] V letech 1929–1930 přednášel jako hostující docent sociologie architektury a estetiky na uměleckoprůmyslové škole Bauhaus v Dessau. Ve stejné době se podílel na založení Levé fronty. Roku 1934 se stal členem Skupiny surrealistů v ČSR, ve které působil jako její teoretický mluvčí. Koncem 30. let patřil ke kritikům stalinského režimu v SSSR. V posledním období svého života byl po únoru 1948 izolován od kulturního života a vystaven neustálým útokům.

André Breton v monografii o malířce Toyen uvedl, že si Karel Teige vzal jed ve chvíli, kdy byl zatýkán, a že jeho žena se ihned poté zabila skokem z okna. Jaroslav Seifert tuto zkazku vyvrací a uvádí jako příčinu smrti přepracování a srdeční problémy. Potvrzuje však, že Teigeho žena poté, co obdržela zprávu od Teigeho milenky o jeho smrti, spálila všechnu Teigovu korespondenci a sama se pak otrávila plynem.^[9] Karel Teige zemřel na srdeční infarkt 1. října 1951. V následujících dnech spáchaly sebevraždu obě jeho ženy – životní družka Josefina Nevařilová (2. října) i dlouholetá milenka Eva Ebertová (12. října).^[10]

 

Karel Teige se po celý svůj život věnoval typografii, upravil množství knih a příležitostných tiskovin pro tehdejší přední nakladatelství. Byl především teoretikem a historikem umění, formuloval principy avantgardní estetiky a sám se také na umělecké tvorbě podílel. Ve 30. letech se jako hlavní teoretik Skupiny surrealistů věnoval promýšlení teorie vnějšího a vnitřního modelu.^[12] V letech 1939–1951 pracoval na knize Fenomenologie moderního umění, která měla zachytit vývoj umění od Francouzské revoluce po současnost. Dvě části knihy vyšly posmrtně roku 1966 pod názvem Vývojové proměny v umění. Od roku 1948 se podílel na přípravě pětisvazkové encyklopedie o českém moderním umění.

• Stavba a báseň. Umění dnes a zítra 1919–1927. Praha 1927
• Svět, který se směje, Praha 1928
• Svět, který voní, Praha 1930
• Surrealismus proti proudu, Praha 1938 (Surrealistická skupina odpovídá Vítězslavu Nezvalovi, Juliu Fučíkovi, J. Rybákovi, Ladislavu Štollovi aj.)
• Jarmark umění, Praha 1964
• Svět stavby a básně (Studie z 20. let), Výbor z díla I, ed. J. Brabec, V. Effenberger, K. Chvatík, R. Kalivoda, Československý spisovatel, Praha 1966
• Zápasy o smysl moderní tvorby (Studie z 30. let), Výbor z díla II, ed. J. Brabec, V. Effenberger, Československý spisovatel, Praha 1969 (téměř celý náklad zničen)
• Osvobozování života a poezie (Studie ze 40. let), Výbor z díla III, ed. J. Brabec, V. Effenberger, Aurora, Praha 1994

• Archipenko, Praha 1923
• Jan Zrzavý, Praha 1923
• Soudobá mezinárodní architektura, Praha 1928
• Sovětská kultura, Praha 1928
• Moderní architektura v Československu, Odeon Praha 1930, anglicky a francouzsky 1947
• Nejmenší byt, Praha 1932
• Zahradní města nezaměstnaných, Praha 1933
• Architektura pravá a levá, Praha 1934
• Vývoj sovětské architektury, 1936
• Vladimír Majakovskij, Praha 1936
• Štyrský a Toyen, Praha 1938 (s Vítězslavem Nezvalem)
• Moderní fotografie v Československu, Praha 1947 (též německy)
• Jindřich Štyrský, Praha 1948 (zakázáno, vyšlo v ineditním sborníku Znamení zvěrokruhu 1951)
• Vývojové proměny v umění, ed. V. Effenberger, 458 s., NČSVU – Nakladatelství československých výtvarných umělců Praha 1966
• Sociologie architektury

Další z oblastí, kterou Karel Teige teoreticky i prakticky obohatil byla knižní typografie.

• Knižní vydání Nezvalovy Abecedy byl výjimečný výsledek spolupráce v oblasti knižní tvorby, na které se podíleli Vítězslav Nezval (verše), Karel Teige (typografie) a Milča Mayerová (taneční kompozice na téma písmen abecedy). Knihu vydalo v roce 1926 nakladatelství Jan Otto v Praze.^[13]

Tato část článku je příliš stručná nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že ji vhodně rozšíříte.

• 2023 Karel Teige: Deníky 1912–1925, Muzeum literatury, Praha, 17. května – 17. září 2023^[14]

• V novém světě je nová funkce umění. Není třeba, aby bylo ornamentem a dekorací života, neboť krásu života, holou a mocnou, netřeba zastírati a hyzditi dekorativními přívěsky. Není třeba umění ze života a pro život, ale umění jakožto součást života. (1922)

• Bývá-li surrealismus charakterizován jako magický realismus, je tím dost přesně vystižena povaha jednoho z jeho hlavních aspektů. (Karel Teige nad fotografiemi českého surrealisty Jindřicha Štyrského)

• Život je trpký a ženy drahé. (původně francouzský citát "La vie est amère et les femmes sont chères" Karel Teige používal rád – např. v komunikaci s Emou Linhartovou, ženou Evžena Linharta)

• Rea Michalová, Karel Teige: Kapitán avantgardy, 600 s., KANT Praha 2016, ISBN 978-80-7437-171-4
• Lubomír Slavíček (ed.), Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800–2008), Sv. 2, s. 1503–1506, Academia Praha 2016, ISBN 978-80-200-2094-9
• Jiří Brabec, Jan Lopatka, Jiří Gruša, Slovník zakázaných autorů, SPN Praha 1991
• Jaroslav Seifert: Všecky krásy světa, Československý spisovatel Praha, 1982, str. 30, 168, 244–7, 252, 259–262, 281, 294, 303, 329, 339, 341, 344, 347, 417–9, 585–593
• Slovník českých spisovatelů 20. století, Československý spisovatel Praha, 1985

• Seznam českých spisovatelů
• Surrealismus
• Skupina surrealistů v ČSR
• Poetismus
• Česká literatura v letech 1900–1945
• Česká literatura v letech 1945–1990
• Svaz moderní kultury Devětsil
• Levá fronta
• Konstruktivismus
• Bauhaus
• Fotografická kritika
• Řadový dům Karla a Jany Teigových

•   Obrázky, zvuky či videa k tématu Karel Teige na Wikimedia Commons
•   Osoba Karel Teige ve Wikicitátech
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Karel Teige
• Digitalizovaná díla Karla Teigeho v České digitální knihovně
• Karel Teige v informačním systému abART
• Karel Teige v České divadelní encyklopedii
• Karel Teige na stránkách FF Masarykovy univerzity v Brně
• Karel Teige na stránkách Bohuslava Brouka, Teigeho přítele
• Stránky Společnosti Karla Teiga