Hans Erni

Hans Erni (21. února 1909, Lucern – 21. března 2015, Lucern) byl švýcarský malíř, grafik a sochař, který byl nazýván „švýcarský Pablo Picasso“.^[1]

Hans Erni
Hans Erni (1967)
Narození	21. února 1909 Lucern
Úmrtí	21. března 2015 (ve věku 106 let) Lucern
Bydliště	Lucern
Alma mater	Lucerne School of Design, Film and Art Julianova akademie United States Schools for Fine and Applied Arts
Povolání	malíř, sochař, grafický designér, rytec, litograf, kreslíř poštovních známek, ilustrátor, grafik a tiskař
Ocenění	Ehrennadel der Stadt Luzern (1984) rytíř Řádu čestné legie
Choť	Gertrud Erni-Bohnert (do 1948) Doris Erni (od 1949)
Děti	Simone Erni
Web	www.hans-erni.ch
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Byl třetím z osmi dětí, jeho otec byl strojník na parníku a matka pracovala v zemědělství. Vyučil se zeměměřičem a pak studoval v Paříži na Julianově akademii.^[2] Jeho umělecký vývoj výrazně ovlivnilo setkání s Picassem, Mondrianem a Braquem. Připojil se ke skupině Abstraction-Création a v roce 1937 byl zakládajícím členem švýcarské umělecké skupiny Allianz. Prezentoval svou tvorbu na Švýcarské národní výstavě v roce 1939.

Zúčastnil se uměleckých soutěží na Letních olympijských hrách 1948.^[3] Byl nadšeným amatérským sportovcem a vytvořil medaile pro lucernské mistrovství světa ve veslování. Byl také držitelem pilotní licence. Přátelil se s marxistickým intelektuálem Konradem Farnerem. Sám do strany nevstoupil, byl však ve Švýcarsku považován za komunistu, což mu bránilo v získávání veřejných zakázek. S komunistickou ideologií se definitivně rozešel po potlačení maďarského povstání v roce 1956.^[4]

Erni navrhoval bankovky, poštovní známky a plakáty s mírovou a ekologickou tematikou. Ilustroval okolo dvou set knih.^[5] V padesátých letech pobýval v Africe, která pro něj byla silným zdrojem inspirace. Vytvořil nástěnnou malbu Panta rhei pro Švýcarské muzeum dopravy. V roce 1964 se zúčastnil výstavy documenta. Erniho tvorbu podporoval mecenáš Léonard Gianadda. Je autorem fontány v rozáriu v Rapperswilu,, fresky před ženevským Palácem národů a soch Minotaura v Martigny a Pegasa v Étroubles. Získal čestné občanství Lucernu a cenu SwissAward. V roce 1979 bylo v Lucernu otevřeno muzeum věnované Erniho tvorbě.

Jeho dcerou je designérka Simone Erniová.