Filipa z Lancasteru

Filipa byla nejstarší dcera Jana z Gentu, lancasterského vévody, a jeho manželky Blanky.^[1] Jako nejstarší dítě většinu svého dětství trávila v různých palácích a zámcích svého otce. Zde byla vychovávána a vzdělávána spolu se svými mladšími sourozenci, Alžbětou a Jindřichem, budoucím anglickým králem (1399–1413).

Filipina matka, vévodkyně Blanka, zemřela v roce 1369 na dýmějový mor. Později si Filipin otec vzal za manželku svou milenku a dceřinu vychovatelku Kateřinu Swynfordovou. V budoucnu se Filipa velmi snažila, aby ochránila samu sebe před takovými skandály.^[2] Kateřinin vstup do Filipiny rodiny však měl i jednu výhodu – Kateřina měla blízký vztah s Geoffreym Chaucerem (její sestra Filipa Roetová byla Chaucerova manželka). Jan z Gentu se stal Chaucerovým příznivcem, a tak Chaucer trávil hodně času s rodinou jako jeden z Filipiných učitelů a vychovatelů. Filipa byla jako žena na svou dobu velmi vzdělaná, studovala přírodní vědy pod dohledem mnicha Jana, poezii pod vedením Jeana Froissarta, a filozofii s teologií ji učil Jan Viklef.

 

Filipa se portugalskou královnou stala prostřednictvím sňatku s králem Janem. Toto manželství bylo dohodnuto politicky v rámci anglicko-portugalské aliance, která bylo naopak uzavřena proti francouzsko-kastilskému spojenectví.

Dvojice byla požehnaná 2. února 1387 v katedrále v Portu. Manželství začalo 14. února 1387 a portugalský královský dvůr tuto událost oslavoval patnáct dní.^[3] Filipa a Jan I. měli tzv. sňatek v zastoupení a v souladu s jedinečnou portugalskou tradicí, kdy zastupující ženich předstíral, že s nevěstou strávil noc. Tímto zástupcem krále Jana I. byl João Rodrigues de Sá.^[4]

Filipa nebyla považována za obzvlášť pěknou ženu, král navíc měl milenku, s níž měl tři děti.^[5]. Král Jan si Filipu vybral za manželku, protože se říkalo, že Jan z Gentu měl právo na Kastilské království díky své mladší dceři Kateřině, kterou měl s Konstancií Kastilskou. Tímto si portugalský král pojistil, že Jan z Gentu každopádně nebude zpochybňovat nově ustavenou portugalskou královskou dynastii.^[3]

V době svatby měla Filipa už 27 let a bylo to její první manželství. V té době byla považována za příliš starou na to, aby byla poprvé nevěstou. Obavy o její schopnost dát králi děti však rychle pominuly, když Filipa postupně porodila devět dětí, z nichž šest přežilo dětství.

Král měl kromě dětí se svou právoplatnou manželkou i tři další, které mu porodila jeho dlouholetá milenka Inés Peres Estevesová. Jejich synovi Alfonsovi bylo deset let, když si Jan bral za ženu Filipu. Filipa povolila Alfonsovi a jeho sestře Beatrix, aby byly vychovany na královském dvoře. Jejich matka však musela na Filipin příkaz opustit dvůr a byla poslána do kláštera, kde se stala matkou představenou.^[6]

 

Přestože byla Filipa ve své době považována za dokonalý symbol královské poslušnosti a její veřejné mínění bylo, že „by bylo neslušné, kdyby manželka zasahovala do manželových záležitostí“, Filipa měla ve skutečnosti velký vliv na portugalském i anglickém dvoře a aktivně se účastnila světového dění.^[7]

Listy, které se zachovaly dodnes, dokazují, že Filipa často psala dopisy na anglický dvůr a v tomto směru byla zapojena do anglické politiky. V jednom případě dokonce Filipa zasáhla do dvorní politiky ve prospěch stoupenců sesazeného Richarda II. poté, co se její bratr Jindřich zmocnil anglického trůnu.^[7] V dalším případě přesvědčila váhavého arundelského hraběte ke svatbě s nemanželskou dceru krále Jana, Beatrix,^[7] což ještě více upevnilo spojenectví mezi Portugalskem a Anglií.

Na konci několika válek s Kastilií a s Maury, do kterých se Portugalsko zapojilo, byla portugalská ekonomika zničena a mnoho lidí, kteří našli ve válce zaměstnání, bylo najednou nezaměstnaných. Filipa prokázala značné znalosti o obchodu a politice – radila králi, aby vyslal vojenskou výpravu do afrického města Ceuta. Filipa věděla, že dobytí a kontrola nad tímto městem by byla velmi výhodná a výnosná – znamenalo by to totiž kontrolu nad africkým a indickým obchodem s kořením. Přestože Filipa zemřela dříve, než se tento její plán uskutečnil, Portugalsko poslalo armádu a město dobylo 14. srpna 1415.

Ve věku 55 let Filipa onemocněla morem. Přestěhovala se z Lisabonu a povolala své syny, aby jim dala požehnání.^[8] Svým třem synům darovala drahokamy vykládané meče.

Král Jan, který kdysi váhal se sňatkem s ní, si svou manželku zřejmě oblíbil a „byl tak zarmoucený její smrtelnou nemocí, že nemohl jíst ani spát“.^[9]

Prý bez bolestí^[9] zemřela 19. července 1415 a byla pohřbena nejdříve v klášteře Odivelas a později byly její tělesné ostatky přesunuty do kláštera Batalha.

• Blanka (13. července 1388 – 6. března 1389)
• Afonso (30. července 1390 – 22. prosince 1400)
• Eduard I. (31. října 1391 – 9. září 1438), korunní princ, král portugalský od roku 1433 až do své smrti

  ⚭ 1428 Eleonora Aragonská (2. května 1402 – 19. února 1445), aragonská princezna

• Petr (9. prosince 1392 – 20. května 1449), vévoda z Coimbry, regent království, ⚭ 1428 Isabela z Urgellu (12. března 1409 – 17. září 1459)
• Jindřich Mořeplavec (4. března 1394 – 13. listopadu 1460), vévoda z Viseu
• Isabela (21. února 1397 – 17. prosince 1472),

  ⚭ 1430 Filip III. Dobrý (31. července 1396 – 15. června 1467); vévoda burgundský, brabandský a lucemburský, hrabě flanderský, burgundský, holandský, zeelandský a z Artois

• Jan (13. ledna 1400 – 18. října 1442), portugalský konstábl, pán z Reguengos de Monsaraz, Colares a Belas

  ⚭ 1424 Isabela z Braganzy (1402–1466)

• Ferdinando (29. září 1402 – 5. června 1443), svobodný a bezdětný

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Philippa of Lancaster na anglické Wikipedii.

•   Obrázky, zvuky či videa k tématu Filipa z Lancasteru na Wikimedia Commons