Barbora z Rottalu

Podobně jako není známé přesné datum Barbořina narození, předmětem sporů je také její původ, neboť existují důkazy, že nebyla dcerou svého nominálního otce Jiřího z Rottalu na Thalbergu (* kolem roku 1460–1526), nýbrž mohla být nemanželskou dcerou císaře Maxmiliána I.^[5] Rozdílné názory jsou také na identitu Barbořiny matky. Podle některých jí nebyla Markéty z Rappachu, manželka Jiřího z Rottalu,^[6] nýbrž Markéta z Edelsheimu, což však nelze z pramenů blíže doložit.^[7]

O otcovství císaře Maxmiliána existuje řada více či méně přímých důkazů. Jedním z nich je jeho velký zájem o sňatek Barbory z Rottalu se svým chráněncem Zikmundem z Ditrichštejna.^[8] Císař budoucí sňatek osobně plánoval již v roce 1508, kdy Barboře bylo pouhých 8 let. Císař s 25letým Ditrichštejnem uzavřel smlouvu, že se neožení bez „souhlasu císaře“. Císařský dokument byl vydán 22. prosince 1513 v Augsburgu („Augsburská dohoda“).^[9] Císař si navíc nechal od Ditrichštejna podepsat závazek ke sňatku s Barborou z Rottalu, které bylo v té době asi 13 let, a pokud tak neučiní, přijde o několik svých panství.^[10][11] Další podmínkou byl vstup Barbory z Rottalu, jejího otce Jiřího z Rottalu i Zikmunda z Ditrichštejna do Maxmiliánem obnoveného Korutanského řádu sv. Jiří. Císař tak vyvíjel značný tlak, aby ho Ditrichšejna zavázal ke sňatku s velmi mladou Barborou, což ukazuje, že měl na jejím sňatku velmi osobní zájem.

Barbora z Rottalu jako zřejmě nemanželská dcera císaře Maxmiliána I. a Markéty z Rappachu, vyrůstala v domácnosti své matky, provdané za Jiřího z Rottalu svobodného pána z Tolberka, a tedy pravděpodobně i v Ditrichštejnském paláci v Herrengasse ve Vídni, který sňatkem Barbory připadl Ditrichštejnům. Palác v roce 1811 získala arcivévodkyně Marie Beatrix z Este, dcera a jediná dědička modenského vévody Herkula III., odkud pochází pozdější název budovy - Palais Modena, kde v současnosti sídlí rakouské ministerstvo vnitra.

 

Samotná skutečnost, že se císař takto angažoval ve sňatku šlechtické dcery je velmi neobvyklá. Panovník se obvykle nezabývá vdavky konkrétních šlechtických dcer.^[12] Za nejjasnější známku toho, že císař Maxmilián byl skutečným otcem Barbory z Rottalu, je zřejmě svatební obřad z 23. července 1515.

Sňatek baronky Barbory z Rottalu byl koncipován zcela jinak, než bývá obvyklé. Stal se součástí významného setkání evropských panovníků, známého jako „první vídeňský kongres“ v roce 1515. Zde se ve vídeňské katedrále sv. Štěpána konala "vídeňská dvojsvatba", při níž byli oddáni vnuk císaře Maxmiliána s dcerou českého a uherského krále Vladislava II. a Maxmiliánova vnučka s Vladislavovým synem. Tímto sňatkem byl vytvořen rozhodující základ pro velmocenské postavení habsburského rodu, který tím později v roce 1526 získal českou a uherskou královskou korunu. Následujícího dne se pak uskutečnil třetí sňatek mezi Barborou z Rottalu a Zikmundem z Ditrichštejna, po kterém následoval rytířský turnaj.

Večer se pak pro tento pár konala slavnostní večeře ve vídeňském Hofburgu, na které se prý podávalo 300 jídel, a kterého se účastnili nejvýznamnější knížata a hodnostáři. Kromě císaře Maxmiliána I. a krále Vladislava II. také jeho bratr, polský král Zikmund I., uherský Ladislav II., české princezny Anna Jagellonská a Marie Habsburská a jejich manželé princ Ludvík, vévodové Jindřich Brunšvický, Vilém IV. a Ludvík X. Bavorští, Albrecht VII. Meklenburský a Kazimír Braniborský, Jan III. Falcký. Z duchovních knížat dva kardinálové uherský primas a arcibiskup ostřihomský Tomáš Bakócz (1498-1521) a gurský biskup Matyáš Lang z Wellenburg (1505-1522) a třináct biskupů, včetně kníže-arcibiskupa salcburského Leonharda z Keutschachu (1495-1519) a zastoupeni byli brémský arcibiskup Kryštof Brunšvicko-Wolfenbüttelský (1511–1558) a řada dalších velmožů.

Ještě pozoruhodnější je, že Barbora z Rottalu byla nejen pozvána na takovouto hostinu do Hofburgu, ale navíc zaujala čestné místo v královském kruhu, neboť seděla po pravici císaře Maxmiliána a po levici českého a uherského krále Vladislava II. Byla tedy na čestnějším místě, než královské princezny. Navíc, ačkoli u stolu byla přítomna matka nevěsty , Markéta z Rappachu a Zikmund z Ditrichštejna, nebyl přítomen otec nevěsty a "hostitel" Jiří z Rottalu. Císař Maxmilián vzdával Barboře z Rottalu královské pocty i v tomto vysoce oficiálním prostředí, což zřejmě nelze vysvětlit jinak, něž že on sám byl jejím otcem. Zvláštní vztah mezi císařem Maxmiliánem a rodem Ditrichštejnů je patrný i z jeho závěti, v níž nařídil, aby se na Zikmunda a rod Ditrichštejnů v láskyplných přímluvách pamatovalo stejně často jako na něj při zádušních mších a modlitbách.^[13]

Jako doklad hostiny a přítomných osob existují dvě vyobrazení, malba ze 17. století a kopie originálu ze 16. století uložená v Universalmuseum Joanneum ve Štýrském Hradci. ^{[14] [15]}

Barbora byla vdaná celkem třikrát:

• Jejím prvním manželem se stal Zikmund z Ditrichštejna říšský svobodný pán z Hollenburgu a Finkensteinu v Korutanech a Thalbergu ve Štýrsku (19. března 1484 Hartneidstein u Wolfsbergu – 19. května 1533) na základě předmanželského ujednání Zikmuna s císařem Maxmiliánam. Barbora se tímto sňatkem stala pramáti hraběcího a později knížecího rodu Ditrichštejnů, a také předkem velkého počtu rakouských, českých, uherských a německých šlechtických rodů. Její potomci jsou zastoupeni v mnoha rodech vysoké šlechty dědičných zemí rakouského arcidomu, stejně jako mezi španělskými, portugalskými a italskými rody.
• po smrti prvního manžela se Barbora provdala podruhé za slezského šlechtice Oldřicha Cetryse z Kynšperka. Opustila Vídeň a žila na slezských statcích, zejména ve Fulneku u Opavy. Ve Fulneku zůstala i po smrti svého druhého manžela.
• V roce 1544 se provdala potřetí. Jejím manželem se stal Balthasar von Schweinitz (Balcar Švajnic). Od roku 1548 žili manželé na fulneckém zámku, kde Balcar po Barbořině smrti dožil.^[16]

Barbora z Rottalu zemřela 31. května roku 1550, pravděpodobně na zámku Fulnek a byla pohřbena v minoritském kostele ve Vídni v kryptě svého rodu, v níž byl roku 1525 pochován její (zřejmě nevlastní) otec Jiří z Rottalu, roku 1522 její matka Markéta z Rappachu, její děd Kryštof z Rappachu a 1445 její pradědeček Kryštof z Rappachu.^{[17] [18]} Na jejím hrobě je nápis: "Zde leží žena urozená, paní Barbora rozená svobodná paní z Rottalu a Tallbergu, vznešeného pána Balthasara von Schweinitz na Fulneku, která zemřela loni v květnu 1550". ^[19]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Barbara von Rottal na německé Wikipedii.

• Adel im Wandel. Politik, Kultur, Konfession 1500–1700. Katalog der Niederösterreichischen Landesausstellung auf der Rosenburg vom 12. Mai bis 28. Oktober 1990. Hochzeit Sigmunds von Dietrichstein mit Barbara von Rottal in:[1] Archivováno 8. 3. 2022 na Wayback Machine.
• Karin Bachschweller: Barbara von Rottal. Der Versuch einer Biographie, diplomová práce na Vídeňské universitě http://othes.univie.ac.at/24450/1/2012-12-18_0706613.pdf
• Johann Hübner: Genealogische Tabellen nebst denen darzu gehörigen Genealogischen Fragen zu Erläuterung der politischen Historie mit sonderbahrem Fleiße zusammengetragen, und vom Anfange bis auf diesen Tag continuiret, online jako Google kniha
• Ludwig Igàlffy-Igàly: Über die Abstammung der Barbara von Rottal und die Versippung österreichischer und schlesischer Landeshauptleute. In: Adler. Zeitschrift für Genealogie Band. 3 (Wien 1953/55)
• Heinrich Kneschke: Neues allgemeines Deutsches Adels-Lexicon: im Vereine mit mehreren Historikern, Band 8 ​[2]
• Richard Perger, Wilhelm Georg Rizzi, Das Palais Modena in der Herrengasse zu Wien.
• Roman von Procházka: Genealogisches Handbuch erloschener böhmischer Herrenstandsfamilien. Neustadt an der Aisch 1973, ISBN 3-7686-5002-2,
• Roman von Procházka: Genealogisches Handbuch erloschener böhmischer Herrenstandsfamilien. Ergänzungsband. Herausgegeben vom Vorstand des Collegium Carolinum, Forschungsstelle für die böhmischen Länder. R. Oldenbourg Verlag, München und Wien 1990, ISBN 3-486-54051-3 Stammfolge Dietrichstein zu Nikolsburg (reichständisches Haus)
• Emil von Rajakovics: War Margarete von Rappach die Mutter der Barbara von Rottal? In: Adler. Zeitschrift für Genealogie Band. 4 (Wien 1956/58)
• J. Vyslouzil: Das älteste Ölgemälde, das die Hochzeit von Mitgliedern des Kärntner und Steiermärkischen Adels am Kaiserhof darstellt, Blätter f. Heimatkunde 48 (1974)
• Hermann Wiesflecker: Maximilian I. Die Fundamente des habsburgischen Weltreiches (München/Wien 1991) ISBN 3-7028- 0308-4
• Constantin von Wurzbach: Dietrichstein, die Grafen und Fürsten von, Genealogie. In: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich. 3. Theil. Verlag der typogr.-literar.-artist. Anstalt (L. C. Zamarski, C. Dittmarsch & Comp.), Wien 1858 für Inneres (Wien 1997)
• Constantin von Wurzbach: Dietrichstein, die Grafen und Fürsten von, Genealogie. In: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich. 3. Theil. Verlag der typogr.-literar.-artist. Anstalt (L. C. Zamarski, C. Dittmarsch & Comp.), Wien 1858, S. 295–298.