Závody ve zbrojení

Závody ve zbrojení je pojem označující soupeření dvou nebo více stran o vojenskou převahu. Ta může být dosažena větším počtem zbraní, větším počtem vojáků nebo lepší technologií.

Zatímco ve starověku, středověku i novověku zbrojení měst či říší často tvořilo i více než 50 % výdajů (a to i v době míru), pohybují se nyní výdaje států převážně okolo 2 % HDP.

Období před první světovou válkou, kdy mocnosti soupeřily ve stavbě bitevních lodí (konkrétně dreadnoughtů). Nejvýznamnější z těchto závodů byl mezi Německem a Británii v Evropě mezi lety 1898–1912, který výrazně ochladil vztahy těchto dvou velmocí. Výrazná převaha Britského královského námořnictva, vycházející z tzv. standardu dvou velmocí, začala být ohrožována rozvojem německého Císařského námořnictva na základě plánu Alfreda von Tirpitze. I přes značné investice obou zemí do moderního námořnictva došlo během první světové války jen k jedné velké námořní bitvě, a to sice u Jutska. Další závod v tomto období probíhal v Jižní Americe mezi Argentinou, Chile a Brazílii.

Soupeření Sovětského svazu (SSSR) a USA za studené války. Především šlo o vývoj účinnějších jaderných zbraní včetně způsobu jejich dopravy na cíl. Soupeření nakonec natolik vyčerpalo ekonomiku SSSR, že to urychlilo jeho rozpad.

Za II. světové války začaly závody o to, kdo jadernou teorii převede do praxe a jako první vyrobí jadernou zbraň. Kvůli německému jadernému projektu se vedly boje o těžkou vodu z Norska a byla zřízena zpravodajská skupina Alsos. Závod „vyhrálo“ USA, které svému programu Manhattan udělilo vysokou prioritu a neomezený rozpočet. Atomové bombardování Hirošimy a Nagasaki bylo historicky první a zároveň jediné válečné užití atomové zbraně.

Sovětský svaz první jadernou bombu úspěšně otestoval v roce 1949. Tak začaly závody, kdy SSSR dohánělo náskok USA. Další fáze, pro kterou bylo specifické zvyšování výkonu jaderných zbraní, trvala přibližně do začátku 60. let. Proběhlo v ní několik jaderných testů, z nichž největší byl test Car-bomby o síle 57 megatun v říjnu roku 1961. O několik let později se vývoj přeorientoval na (kontinentální) balistické střely a jaderné hlavice (MIRV).

Závody v jaderném zbrojení vygradovaly v roce 1962 v karibskou krizi, kdy Sovětský svaz ohrozil území USA umístěním jaderných balistických raket na Kubě. K ozbrojenému konfliktu nedošlo, ale ukázalo se, že i bez úmyslu vyvolat konflikt by mohlo dojít k odpálení rakety, která by zahájila jadernou válku se zničujícími dopady pro celý svět. Vědomí tohoto rizika přimělo obě supervelmoci k zahájení kroků ke snížení nebezpečí. Již v následujícím roce proto podepsaly v Moskvě Smlouvu o částečném zákazu jaderných pokusů, která povolovala testovat jaderné zbraně jen pod zemí. Zřízena byla také přímá komunikační linka Moskva – Washington, která měla být především prevencí proti onomu nezamýšlenému vyvolání jaderného konfliktu.

V dalších letech se vedla mezinárodní jednání o omezení jaderného zbrojení. Jejich výsledkem byla mezinárodní Smlouva o nešíření jaderných zbraní podepsaná roku 1968. Rozhovory mezi hlavními jadernými velmocemi USA a SSSR jsou známé pod zkratkou SALT (Strategic Arms Limitation Talks „rozhovory o omezení strategických zbraní“) a vedly k podpisu smlouvy v roce 1972 a po dalších rozhovorech k podpisu smlouvy SALT II v roce 1979. Pozdější snahy o vzájemné odzbrojování se dají připsat americkému prezidentovi Ronaldu Reaganovi z poloviny 80. let 20. století.

Po konci studené války nahradily dohody SALT nové dohody mezi Ruskem a USA, byla to především START I (Strategic Arms Reduction Treaty, „dohoda o omezení strategických zbraní“) podepsaná v roce 1991 (ještě SSSR) a Nová dohoda START roku 2010 v Praze.

• Bezpečnostní dilema
• První úder
• Teorie her
• Vzájemně zaručené zničení

• ULVR, MICHAL: Nukleární společnost ve Spojených státech amerických (1945-1964). Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, 2014. ISBN 978-80-7308-496-7

• Reaganova válka a porážka Říše zla (Lukáš Petřík, původně vyšlo v Revue Politika, duben 2008)
• Šíření jaderných zbraní na počátku 21. století (Lukáš Visingr, natoaktual.cz)

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.