Vittorio Gassman

Vittorio Gassman
Narození	1. září 1922; Janov
Úmrtí	29. června 2000 (ve věku 77 let); Řím
Příčina úmrtí	infarkt myokardu
Místo pohřbení	Campo Verano
Alma mater	Accademia Nazionale d'Arte Drammatica Silvio D'Amico
Povolání	filmový režisér, televizní herec, scenárista, divadelní herec, filmový herec, herec a divadelní režisér
Manžel(ka)	Nora Ricci (1944–1952); Shelley Wintersová (1952–1954); Juliette Maynielová (1964–1968); Diletta D'Andrea (1970–2000)
Děti	Alessandro Gassmann; Paola Gassman; Jacopo Gassman
Příbuzní	Ugo Pagliai (zeť); Sabrina Knaflitz (snacha); Leo Gassmann (vnuk)
Významná díla	Il sorpasso; Zmýlená neplatí; March on Rome; Scent of a Woman; Life Is a Bed of Roses
Ocenění	Donatellův David (1960); Best Actor Award (Cannes Film Festival) (1975); velkodůstojník Řádu zásluh o Italskou republiku (1987); Donostia Award (1988); rytíř velkokříže Řádu za zásluhy o Italskou republiku (1994); Cena asturské kněžny za umění (1997); … více na Wikidatech
	multimediální obsah na Commons
	Seznam děl v databázi Národní knihovny
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vittorio Gassman, rodným příjmením Gassmann, (1. září 1922 – 29. června 2000) byl italský herec a režisér. Roku 1975 získal hlavní hereckou cenu na festivalu v Cannes, za roli ve filmu Profumo di donna (Vůně ženy).

Život

Narodil se v Janově, jeho otec byl Němec, matka Židovka. Vystudoval herectví na Accademia Nazionale d'Arte Drammatica. Na divadle se prosadil nejprve v divadelní společnosti Luchina Viscontiho (upozornil na sebe především rolí Stanley Kowalskiho ve Williamsově Tramvaji do stanice Touha), poté přešel do italského národního divadla (Teatro Nazionale), kde ztvárnil řadu klasických rolí (Hamlet apod.) Jeho proslulost v italském kulturním prostoru hodně souvisela s tím, že jako jeden z prvních herců začal pravidelně hrát v italské televizi. Již roku 1956 ho proslavil televizní cyklus Il Mattatore, a označení Il Mattatore se také stalo jeho celoživotní přezdívkou (zhruba ve smyslu Pan Herec). K jeho nejslavnějším italským filmům patří: Zmýlená neplatí (1958), Velká válka (1959), Il sorpasso (1962), Strašidla (1963), L'armata Brancaleone (1966), Profumo di donna (1974) či C'eravamo tanto amati (1974). Prosadil se ovšem i v Hollywoodu (Rhapsody po boku Elizabeth Taylorové, War and Peace, Cry of the Hunted, Glass Wall, Dirty game, Nude bomb, Sharky's Machine, Sleepers ad.) Věnoval se i filmové režii (Kean, L'Alibi, Senza famiglia, nullatenenti cercano affetto, Di padre in figlio). Ve Florencii založil vlastní divadelní školu.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Vittorio Gassman na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Vittorio Gassman na Wikimedia Commons
Vittorio Gassman v Internet Movie Database (anglicky)

Donatellův David pro nejlepšího herce

1956–1959	Vittorio De Sica (1956)

1960–1969	Vittorio Gassman / Alberto Sordi (1960) • Alberto Sordi (1961) • Raf Vallone (1962) • Vittorio Gassman (1963) • Marcello Mastroianni (1964) • Vittorio Gassman / Marcello Mastroianni (1965) • Alberto Sordi (1966) • Vittorio Gassman / Ugo Tognazzi (1967) • Franco Nero (1968) • Nino Manfredi / Alberto Sordi (1969)

1970–1979	Nino Manfredi / Gian Maria Volonté (1970) • Ugo Tognazzi (1971) • Giancarlo Giannini / Alberto Sordi (1972) • Alberto Sordi (1973) • Nino Manfredi (1974) • Vittorio Gassman (1975) • Ugo Tognazzi (1976) • Alberto Sordi (1977) • Nino Manfredi (1978) • Vittorio Gassman (1979)

1980–1989	Adriano Celentano (1980) • Massimo Troisi (1981) • Carlo Verdone (1982) • Francesco Nuti (1983) • Giancarlo Giannini (1984) • Francesco Nuti (1985) • Marcello Mastroianni (1986) • Vittorio Gassman (1987) • Marcello Mastroianni (1988) • Roberto Benigni (1989)

1990–1999	Paolo Villaggio / Gian Maria Volonté (1990) • Nanni Moretti (1991) • Carlo Verdone (1992) • Sergio Castellitto (1993) • Giulio Scarpati (1994) • Marcello Mastroianni (1995) • Giancarlo Giannini (1996) • Fabrizio Bentivoglio (1997) • Roberto Benigni (1998) • Stefano Accorsi (1999)

2000–2009	Bruno Ganz (2000) • Luigi Lo Cascio (2001) • Giancarlo Giannini (2002) • Massimo Girotti (2003) • Sergio Castellitto (2004) • Toni Servillo (2005) • Silvio Orlando (2006) • Elio Germano (2007) • Toni Servillo (2008) • Toni Servillo (2009)

od 2010	Valerio Mastandrea (2010) • Elio Germano (2011) • Michel Piccoli (2012) • Valerio Mastandrea (2013) • Toni Servillo (2014) • Elio Germano (2015) • Claudio Santamaria (2016) • Stefano Accorsi (2017) • Renato Carpentieri (2018)