Projekt 394B
| Třída Primorje / Projekt 394B Projekt 994 | |
|---|---|
| Obecné informace | |
| Uživatelé | Sovětské námořnictvo Ruské námořnictvo |
| Typ | zpravodajská loď |
| Osud | vyřazeny |
| Nástupce | Projekt 1826 / třída Balzam |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 2600 t (standardní) 3700 t (plný) |
| Délka | 84,7 m |
| Šířka | 14 m |
| Ponor | 7 m |
| Pohon | 2 diesely |
| Rychlost | 12 uzlů |
| Dosah | 10 000 nám. mil při 12,5 uzlech |
| Posádka | 120 |
| Výzbroj | 8× Strela-2M (2×4, 16 střel) kulomety |
Projekt 394B (jinak též třída Primorje) byla třída zpravodajských lodí pro sběr informací (SIGINT, ELINT) postavených pro sovětské námořnictvo v době studené války. Jejich sovětská kategorizace byla komunikační plavidlo (proto dostaly trupová čísla SSV). Po rozpadu SSSR plavidla převzalo ruské námořnictvo. Třída byla používána například k monitorování zkoušek balistických raket a námořních cvičení sil NATO. Byla to první zpravodajská plavidla schopná provádět analýzu získaných informací přímo na palubě.[1]
Stavba
[editovat | editovat zdroj]Černomořskou loděnicí v Nikolajevu bylo postaveno šest jednotek této třídy.[2]
| Jméno | Verze | Spuštěna | Vstup do služby | Status |
|---|---|---|---|---|
| Kavkaz (433, ex 628, ex SSV-591) | Projekt 394B | 30. června 1970 | vyřazena 1997[2] | |
| Krym (626, ex SSV-590) | Projekt 394B | prosinec 1969 | vyřazena 1997[2] | |
| Primorje (SSV-626, ex 781) | Projekt 394B | 13. prosince 1969 | vyřazena 1994[2] | |
| Zabajkalje (SSV-464) | Projekt 394B | březen 1971 | vyřazena 1993[2] | |
| Zakarpatje (SSV-502) | Projekt 994 | leden 1972 | vyřazena 1993[2] | |
| Zaporožje (429, ex SSV-501) | Projekt 994 | květen 1972 | vyřazena 1997[2] |
Konstrukce
[editovat | editovat zdroj]Konstrukce plavidla vycházela z plavidel pro zpracování ryb typu Majakovskij. Elektroniku tvořily dva navigační radary Nadaja, dva navigační radary Don Kay, výzvědné systémy SIGINT a ELINT různých typů a středisko pro analýzu dat v reálném čase. Zařízení na zpracování informací bylo umístěno v rozměrných nástavbách. Plavidla postrádala zařízení pro přenos dat v reálném čase (tak byla vybavena až následující třída). Pohonný systém tvořily dva diesely o výkonu 3000 kW pohánějící dvojici lodních šroubů. Nejvyšší rychlost dosahovala 12 uzlů.[1] Dosah byl 10 000 námořních mil při rychlosti 12,5 uzlu.[2]
Modifikace
[editovat | editovat zdroj]Během služby bylo několik plavidel vyzbrojeno protiletadlovými raketovými systémy. Kavkaz, Zabajkalje a Zaporožje dostaly dva čtyřnásobné protiletadlové raketové komplety Strela-2M se zásobou 16 střel. Krym dostal jeden čtyřnásobný raketový komplet 9K310 Igla-1 se zásobou 8 střel.[2]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]Literatura
[editovat | editovat zdroj]- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 353.
- PEJČOCH, Ivo. Válečné lodě 8 – Námořnictva na přelomu tisíciletí. Praha: Ares, 2008. ISBN 80-86158-15-2. S. 455.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Large intelligence ships - Project 394B [online]. russianships.info [cit. 2015-12-19]. Dostupné online. (anglicky)