Přírodní park Orlice

Přírodní park Orlice
Tichá Orlice v Bezpráví
Základní informace
Vyhlášení	1996
Nadm. výška	230–500 m n. m.
Rozloha	114,62 ha
Poloha
Stát	Česko Česko
Okres	Ústí nad Orlicí, Rychnov nad Kněžnou, Hradec Králové
Umístění	Pardubický kraj, Královéhradecký kraj
Souřadnice	49°59′57,84″ s. š., 16°19′13,08″ v. d.
Orlice
Další informace
Obrázky, zvuky či videa na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Tento box: zobrazit diskuse

Přírodní park Orlice je přírodní park, který byl zřízen roku 1996 podél toků Tiché, Divoké a spojené Orlice.

Celková délka toků řek, podél kterých byl přírodní park zřízen, je cca 200 kilometrů. Na Tiché Orlici park začíná u obce Mladkov, na Divoké Orlici pod Zemskou bránou na hranicích chráněné krajinné oblasti Orlické hory. Končí na území Hradce Králové v místě, kde je tok Orlice přemostěn městským silničním okruhem. Vzdálenost hranic parku od břehů řek kolísá mezi místy, kde téměř kopíruje břehy (zejména v městských zástavbách) a vzdáleností okolo 1,5 km. Výjimkou je údolí Ostroveckého potoka u obce Oucmanice, do kterého hranice parku zabíhá až do vzdálenosti cca 2,5 km od toku Tiché Orlice.

Přírodní park má za úkol chránit zachovalé říční a nivní ekosystémy a celkový ráz krajiny v okolí toku. Tichá, Divoká a spojená Orlice je jednou z mála českých řek, která nebyla ve svém dolním toku v dlouhých úsecích zregulována, má přirozený a nadále se vyvíjející charakter, náplavy a obnažené břehy. Na středním toku mají obě Orlice typický podhorský charakter s nivou širokou i jen několik desítek metrů, na dolním toku pak nížinný charakter s četnými meandry a starými říčními rameny. Nejvíce nepříznivých vlivů přineslo vytyčenému území velkoplošné kolektivní hospodaření v 70. a 80. letech 20. století, kdy došlo k rozorání významných částí niv a luk, vysoušení mokřadů a ramen a ničení roztroušené zeleně. K erozi nechráněné půdy přispěly i četnější povodně způsobené odlesněním hřebenů Orlických hor. V současné době je zaznamenáván obrat k lepšímu hlavně díky obnově a ochraně luk s bezorebným hospodařením.

Přes značnou rozlehlost je geologické podloží neměnné a skládá se převážně ze svrchnokřídových sedimentů české křídové pánve. Přilehlé prudké svahy jsou tvořeny převážně opukou. Území parku klesá z nadmořské výšky 500 metrů z Orlických hor přes Podorlickou a Svitavskou pahorkatinu do Orlické tabule^[1] v nadmořské výšce 230 metrů.

Na horním a středním toku je úzká niva obklopena prudkými svahy zalesněnými smíšeným lesem s převahou buku. Opukové podloží přispívá k pestrosti podrostu. Roste zde prvosenka vyšší, kýčelnice cibulkonosná, náprstník velkokvětý, vranec jedlový, hlístník hnízdák, lýkovec jedovatý a áron plamatý. Na prameništích se vyskytuje bledule jarní. Původní květenu ohrožuje v poslední době výskyt invazních druhů.

Různé části parku jsou obývány různými charakteristickými druhy ptactva. V říčních nánosových březích a nátržích dolního toku se vyskytují kulík říční, pisík obecný a ledňáček říční. Ve vyšších polohách pak hnízdí v pobřežních skalách a pod mosty skorec vodní a konipas horský. Obyvatelem parku je vydra říční. Tok Tiché Orlice má status Evropsky významné lokality z důvodu poměrně hojného výskytu mihule potoční^[2].

Ochrana významnějších lokalit je řešena formou maloplošných chráněných území:

• Přírodní památka Orlice
• Přírodní rezervace Hemže-Mýtkov
• Přírodní rezervace Peliny
• Přírodní památka Hradní kopec Litice
• Přechodně chráněná plocha mrtvé rameno Orlice u Stříbrného rybníka
• Přírodní památka Bělečský písník
• Přírodní památka Na bahně
• Přírodní památka Vodní tůň
• Přírodní rezervace Kostelecký zámecký park
• Přírodní rezervace Modlivý důl
• Přírodní rezervace Bošínská obora
• Přírodní rezervace Sutice

• Obrázky, zvuky či videa k tématu přírodní park Orlice na Wikimedia Commons