Stanley Milgram

Stanley Milgram
Stanley Milgram
Narození	15. srpna 1933; Bronx
Úmrtí	20. prosince 1984 (ve věku 51 let); Manhattan
Příčina úmrtí	infarkt myokardu
Povolání	sociální psycholog, vysokoškolský učitel, sociolog a psycholog
Alma mater	Harvardova univerzita; Brooklyn College; Kolej v Queens; James Monroe High School
Témata	sociální psychologie a experimentální psychologie
Významná díla	Milgramův experiment; small-world experiment
Ocenění	Guggenheimovo stipendium; AAAS Prize for Behavioral Science Research
	multimediální obsah na Commons
	Seznam děl v Souborném katalogu ČR
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Stanley Milgram (15. srpna 1933 New York – 20. prosince 1984 New York) byl americký sociální a experimentální psycholog, 46. nejcitovanější psycholog ve 20. století.^[1] Proslavil se hlavně dvěma originálními experimenty o lidské společnosti:

Milgramův experiment z roku 1963 ukázal, jak dalece jsou lidé ochotni poslouchat autoritu, i když je v konfliktu s vlastním svědomím;
jiný experiment z roku 1967 vedl k objevu fenoménu „malého světa“: libovolná dvojice obyvatel USA může najít spojení mezi sebou prostřednictvím průměrně šesti osob.

Život a dílo

Milgram studoval politologii v New Yorku a v letech 1954-1960 sociální psychologii na Harvardu. Mezi učiteli, kteří jej nejvíce ovlivnili, byli Solomon Asch a Gordon Allport. Pro rozruch, který vzbudily jeho pokusy, však na Harvardu nedostal profesuru a stal se profesorem nejprve v New Yorku a pak v Yale, kde se také konala značná část pokusů. Jejich šokující výsledky vyvolaly vlnu kritiky, jež Milgramovi vytýkala, že domněle nutil pokusné osoby k neetickému jednání. V roce 1986 vyšla na albu So od Petera Gabriela píseň We Do What We're Told (Milgram's 37), věnovaná Milgramově práci.^[2]

Poslušnost versus svědomí

K prvnímu pokusu Milgrama inspiroval proces s nacistickým zločincem Eichmannem: co všechno jsou lidé ochotni udělat, když jim to nařídí autorita? Je to jen vlastnost Němců? V pečlivě připraveném pokusu pak řekl dobrovolníkům, že budou hrát učitele a svým žákům v sousední místnosti při chybných (nebo žádných) odpovědích dávat stále silnější elektrické šoky. „Žáci“ byli instruováni, že mají od jisté intenzity naříkat a křičet, a pokud se „učitelé“ zdráhali, experimentátor jim říkal, že musejí pokračovat.

65 % „učitelů“ dovedlo experiment až do konce a pokud „žáci“ vůbec nereagovali, dovedli jej do konce všichni. Procento těch, kdo odmítli pokračovat, prudce vzrostlo, pokud je experimentátor instruoval jen telefonem a pokud byli „učitelé“ a „žáci“ v téže místnosti. Stejné výsledky vykázali muži i ženy, a to i v mnoha opakovaných pokusech na jiných místech. Obdobné pokusy s „vězni“ a „dozorci“ na Stanfordu (tzv. Stanfordský vězeňský experiment z roku 1971) musel prof. Zimbardo dokonce předčasně ukončit, aby neohrozily zdraví pokusných osob.

Šest kroků od sebe

Ve druhém slavném pokusu vybral Milgram náhodně 160 osob v Massachusetts a instruoval je, aby se pokusily poštou doručit zprávu osobě místně i sociálně velmi vzdálené, ale jen pokud si s ní tykají. Jinak mají najít jinou blízkou osobu a požádat ji o totéž. O každém kroku měli navíc informovat experimentátora. K velkému překvapení všech se ukázalo, že čtvrtina zpráv došla do cíle, a to po průměrně 5,5 krocích (nejdelší cesta měla 12 kroků). Tento experiment nevědomky navázal na myšlenku maďarského spisovatele F. Karinthyho, který v povídce „Články řetězu“ z roku 1929 odhadoval, že mezi libovolnými dvěma lidmi se najde řetězec známostí ne delší než 6 osob.

„Fenomén malého světa“ nečekaným způsobem osvětlil povahu moderního světa jakožto obrovské sítě vztahů, kterou nikdo neplánuje a neřídí, a přitom jsou její komunikační možnosti velmi blízké teoretickému optimu. Pojetí společnosti jako „nejširšího obzoru komunikací“ vypracoval německý sociolog Niklas Luhmann. Z těchto myšlenek, které zpopularizoval ve filmu „Šest kroků od sebe“ americký dramatik J. Guare, vycházel pak i projekt odolné komunikační sítě Arpanet, z níž se vyvinul Internet.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Stanley Milgram na anglické Wikipedii.

↑ Haggbloom, S.J.; et al. (2002). "The 100 Most Eminent Psychologists of the 20th Century". Review of General Psychology 6 (2): 139–152
↑ SLATER, Lauren. Pandořina skříňka. Praha: Argo, Dokořán, 2008. ISBN 978-80-7363-090-4. S. 64.

Literatura

A.-L. Barabási, V pavučině sítí. Praha: Paseka 2005
Milgram, S. (1977), The individual in a social world: Essays and experiments. ISBN 0-201-04382-3 (anglicky)

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Stanley Milgram na Wikimedia Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Stanley Milgram
(anglicky) Milgram, Stanley. "The Small World Problem". Psychology Today, May 1967. pp 60 - 67
(anglicky) Milgram, S. (1974), "The Perils of Obedience", Harper's Magazine
(anglicky) Stránky Dr T. Blasse o Milgramovi
(anglicky) Stránky o Milgramově experimentu
(anglicky) Milgram Page Dokumentace k Milgram's Obedience to Authority experiment
(anglicky) The Man Who Shocked the World - článek T. Blasse v Psychology Today
(anglicky) The Man Who Shocked the World - článek R. Persauda v BMJ
(anglicky) [1], [2] - články Milgramova asistenta A. Elmse o pokusech s poslušností

[1] Haggbloom, S.J.; et al. (2002). "The 100 Most Eminent Psychologists of the 20th Century". Review of General Psychology 6 (2): 139–152

[2] SLATER, Lauren. Pandořina skříňka. Praha: Argo, Dokořán, 2008. ISBN 978-80-7363-090-4. S. 64.

[1]

[2]