[go: up one dir, main page]
More Web Proxy on the site http://driver.im/Přeskočit na obsah

Milos Raonic

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Milos Raonic
Miloš Raonic na Mutua Madrid Open 2014
Miloš Raonic na Mutua Madrid Open 2014
StátKanadaKanada Kanada[1]
Datum narození27. prosince 1990 (33 let)[1]
Místo narozeníTitograd, SR Černá Hora, Jugoslávie[1]
BydlištěMonte Carlo, Monako[1]
Výška196 cm[1]
Hmotnost98 kg[1]
Profesionál od2008[1]
Držení raketypravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek20 218 982 USD
Tenisová raketaWilson
Dvouhra
Poměr zápasů383–184
Tituly8 ATP, 4 Futures
Nejvyšší umístění3. místo (21. listopadu 2016)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Opensemifinále (2016)
French Openčtvrtfinále (2014)
Wimbledonfinále (2016)
US Open4. kolo (2012, 2013, 2014, 2018)
Velké turnaje ve dvouhře
Turnaj mistrůsemifinále (2016)
Olympijské hry2. kolo (2012)
Čtyřhra
Poměr zápasů26–36
Tituly0 ATP, 1 challenger, 5 Futures
Nejvyšší umístění103. místo (10. června 2013)
Týmové soutěže
Davis Cupsemifinále (2013)
Hopman Cupzákladní skupina (2014)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20210826a26. srpna 2021
Některá data mohou pocházet z datové položky.
S tácem pro poraženého finalistu Wimbledonu 2016

Milos Raonic (srbsky: Милош Раонић / Miloš Raonić; * 27. prosince 1990 Podgorica) je kanadský profesionální tenista černohorského původu a finalista londýnského Wimbledonu 2016. Tenis začal hrát v osmi letech, jako profesionál je na okruhu od sezóny 2008. První úspěch se dostavil v roce 2011, když na Australian Open 2011 byl jeho servis zaznamenán jako nejrychlejší na turnaji. Tento servis letěl rychlostí 230 km/h. Zde také „nastřílel“ nejvíce es, a to devadesát. Na témže turnaji také vyřadil 10. nasazeného Michaila Južného z Ruska. Ve své dosavadní kariéře vyhrál na okruhu ATP World Tour osm turnajů ve dvouhře a žádný ve čtyřhře. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal čtyři tituly ve dvouhře a šest ve čtyřhře.

Na žebříčku ATP pro dvouhru byl nejvýše klasifikován v listopadu 2016 na 3. místě a pro čtyřhru pak v červnu roku 2013 na 103. místě. Od roku 2014 jej trénuje italský kouč Riccardo Piatti. V sezóně 2017 se k týmu připojil wimbledonský vítěz Richard Krajicek.

Na nejvyšší grandslamové úrovni se v mužské dvouhře nejdále probojoval do finále Wimbledonu 2016, kde ve třech setech s výsledkem 4–6, 6–7 a 6–7 podlehl domácímu Andymu Murraymu.[2]

Týmové soutěže

[editovat | editovat zdroj]

Davis Cup

[editovat | editovat zdroj]

V kanadském daviscupovém týmu debutoval jako 19letý v roce 2010 druhým kolem 1. skupiny americké zóny proti Kolumbii, když nestačil v druhém utkání série na Santiaga Giralda. Následně zdolal ve čtyřhře společně s Danielem Nestorem pár Juan Sebastián Cabal a Alejandro Falla, avšak následně nezvládl ani druhý singlový zápas, když nestačil na Juana Sebastiána Cabala. Kanaďané prohráli 1:4 na zápasy.[3] Do září 2017 v soutěži nastoupil k jedenácti mezistátním utkáním s bilancí 14–5 ve dvouhře a 2–1 ve čtyřhře.[4]

Letní olympijské hry

[editovat | editovat zdroj]

Kanada reprezentoval na Letních olympijských hrách 2012 v Londýně, kde v mužské dvouhře ve druhém kole nestačil na francouzskou turnajovou pětku Jo-Wilfrieda Tsongu.

V době konání Her XXXI. olympiády v Riu de Janeiru mu patřila sedmá příčka žebříčku ATP. Olympiády se však nezúčastnil pro riziko nákazy virem zika.[5]

Hopmanův pohár

[editovat | editovat zdroj]

Za kanadské družstvo nastoupil po boku Eugenie Bouchardové na Hopman Cupu 2014. V základní skupině A zdolal Australana Bernarda Tomice, Itala Andrease Seppiho a podlehl polskému hráči Grzegorzovi Panfilovi. S Bouchardovou zvítězili ve dvou ze tří mixů a ve skupině obsadili druhé, tj. první nepostupové místo se zápasovou bilancí 2–1.

Raný a osobní život

[editovat | editovat zdroj]

Raonic se narodil v Podgorici (v té době Titohradu) v Jugoslávii (dnešní Černé Hoře),[6] odtud má i srbské kořeny.[7][8] Když mu byly tři roky, přestěhoval se spolu s rodinou do Kanady a usadili se v Bramptonu v provincii Ontario.[6]

Oba jeho rodiče jsou inženýři, otec Dušan Raonic je držitelem Ph.D. (doktorátu) v elektrotechnice a jeho matka Vesna má magisterský titul.[9] Má dva starší sourozence: bratra Momira a sestru Jelenu.[9] Jeho strýc Branimir Gvozdenović je vysoce postaveným politikem v černohorské vládě,[10] kde působil jako místopředseda vlády,[11] ministr územního plánování a životního prostředí a ministr udržitelného rozvoje a cestovního ruchu.[12]

Raonic hovoří plynně srbsky a anglicky.[1]

Přehled trenérů

[editovat | editovat zdroj]

Finále na Grand Slamu

[editovat | editovat zdroj]

Mužská dvouhra: 1 (0–1)

[editovat | editovat zdroj]
Stav rok turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Finalista 2016 Wimbledon tráva Spojené království Andy Murray 4–6, 6–7(3–7), 6–7(2–7)

Finálové účasti na turnajích ATP World Tour

[editovat | editovat zdroj]
Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (0–1 D)
Turnaj mistrů (0–0 D)
ATP Tour Masters 1000 (0–4 D)
ATP Tour 500 (1–6 D)
ATP Tour 250 (7–4 D; 0–1 Č)

Dvouhra: 23 (8–15)

[editovat | editovat zdroj]
Stav Č. Datum Turnaj Povrch Soupeř ve finále Výsledek
Vítěz 1. 13. února 2011 San José, Spojené státy tvrdý (h) Španělsko Fernando Verdasco 7–6(8–6), 7–6(7–5)
Finalista 1. 20. února 2011 Memphis, Spojené státy tvrdý (h) USA Andy Roddick 6–7(7–9), 7–6(13–11), 5–7
Vítěz 2. 8. ledna 2012 Čennaj, Indie tvrdý Srbsko Janko Tipsarević 6–7(4–7), 7–6(7–4), 7–6(7–4)
Vítěz 3. 19. února 2012 San José, Spojené státy (2) tvrdý (h) Uzbekistán Denis Istomin 7–6(7–3), 6–2
Finalista 2. 26. února 2012 Memphis, Spojené státy (2) tvrdý (h) Rakousko Jürgen Melzer 5–7, 6–7(4–7)
Finalista 3. 7. října 2012 Tokio, Japonsko tvrdý Japonsko Kei Nišikori 6–7(5–7), 6–3, 0–6
Vítěz 4. 17. února 2013 San José, Spojené státy (3) tvrdý (h) Německo Tommy Haas 6–4, 6–3
Finalista 4. 12. srpna 2013 Montréal, Kanada tvrdý Španělsko Rafael Nadal 2–6, 2–6
Vítěz 5. 29. září 2013 Bangkok, Thajsko tvrdý (h) Česko Tomáš Berdych 7–6(7–4), 6–3
Finalista 5. 6. října 2013 Tokio, Japonsko (2) tvrdý Argentina Juan Martín del Potro 6–7(5–7), 5–7
Vítěz 6. 3. srpna 2014 Washington, D.C., Spojené státy tvrdý Kanada Vasek Pospisil 6–1, 6–4
Finalista 6. 5. října 2014 Tokio, Japonsko (3) tvrdý Japonsko Kei Nišikori 6–7(5–7), 6–4, 4–6
Finalista 7. 2. listopadu 2014 Paříž, Francie tvrdý (h) Srbsko Novak Djoković 2–6, 3–6
Finalista 8. 11. ledna 2015 Brisbane, Austrálie tvrdý Švýcarsko Roger Federer 4–6, 7–6(7–2), 4–6
Vítěz 7. 27. září 2015 Petohrad, Rusko tvrdý (h) Portugalsko João Sousa 6–3, 3–6, 6–3
Vítěz 8. 10. ledna 2016 Brisbane, Austrálie tvrdý Švýcarsko Roger Federer 6–4, 6–4
Finalista 9. 20. března 2016 Indian Wells, Spojené státy tvrdý Srbsko Novak Djoković 2–6, 0–6
Finalista 10. 19. června 2016 Londýn, Queens, Spojené království tráva Spojené království Andy Murray 7–6(7–5), 4–6, 3–6
Finalista 11. 10. července 2016 Wimbledon, Londýn, Spojené království tráva Spojené království Andy Murray 4–6, 6–7(3–7), 6–7(2–7)
Finalista 12. 26. února 2017 Delray Beach Open, Spojené státy tvrdý USA Jack Sock bez boje
Finalista 13. 7. května 2017 Istanbul, Turecko antuka Chorvatsko Marin Čilić 6–7(3–7), 3–6
Finalista 14. 17. června 2018 Stuttgart, Německo tráva Švýcarsko Roger Federer 4–6, 6–7(3–7)
Finalista 15. 29. srpna 2020 New York, Spojené státy tvrdý Srbsko Novak Djoković 6–1, 3–6, 4–6

Čtyřhra: 1 (0–1)

[editovat | editovat zdroj]
Stav Č. Datum Turnaj Povrch Partner Soupeři ve finále Výsledek
Finalista 1. 12. červen 2011 Halle, Německo tráva Nizozemsko Robin Haase Indie Rohan Bopanna
Pákistán Ajsám Kúreší 		6–7(8–10), 6–3, [9–11]

Chronologie výsledků mužské dvouhry na grandslamech

[editovat | editovat zdroj]
Turnaj / sezóna 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018 2019 2020 2021 2022 2023 SR V–P % výher
Australian Open A 4. kolo 3. kolo 4. kolo 3. kolo ČF SF ČF 1. kolo ČF ČF 4. kolo A A 0 / 11 34–11 76 %
French Open A 1. kolo 3. kolo 3. kolo ČF A 4. kolo 4. kolo A A A A A A 0 / 6 14–6 70 %
Wimbledon A 2. kolo 2. kolo 2. kolo SF 3. kolo F ČF ČF 4. kolo NH A A 2. kolo 0 / 10 28–10 74 %
US Open 1. kolo A 4. kolo 4. kolo 4. kolo 3. kolo 2. kolo A 4. kolo A 2. kolo A A 0 / 8 16–8 67 %
výhry–prohry 0–1 4–3 8–4 9–4 14–4 8–3 15–4 11–3 7–3 7–2 5–2 3–1 0–0 1–1 0 / 35 92–35 73 %

Postavení na žebříčku ATP na konci sezóny

[editovat | editovat zdroj]

Dvouhra

[editovat | editovat zdroj]
Rok 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016
Pořadí 1386. ▲ 915. ▲ 373. ▲ 156. ▲ 31. ▲ 13. ▲ 11. ▲ 8. ▼ 14. ▲ 3.

Čtyřhra

[editovat | editovat zdroj]
Rok 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016
Pořadí 1386. ▲ 513. ▲ 425. ▲ 349. ▼ 369. ▲ 201. ▲ 131. ▼ 575. ▼ 858. ▲ 572.

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Milos Raonic na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e f g h Milos Raonic na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 18. února 2016
  2. ↑ Luboš Zabloudil. Lendl znovu zafungoval. Murray porazil Raonice a podruhé dobyl Wimbledon [online]. TenisPortal.cz, 2016-07-10 [cit. 2016-07-10]. Dostupné online. 
  3. ↑ http://www.daviscup.com/en/draws-results/tie/details.aspx?tieId=100014475
  4. ↑ Profil na stránkách Davisova poháru [online]. Davis Cup [cit. 2017-05-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ Ben Rothenberg. Concerned About Zika, More Top Tennis Players Are Skipping Olympics. The New York Times [online]. 2016-07-20 [cit. 2016-07-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ a b RICHARD, Poplak. The Ace Age [online]. September 2012 [cit. 2016-02-15]. Dostupné online. 
  7. ↑ Milos Raonic. www.cbc.ca. CBC. Dostupné online [cit. 1 June 2014]. 
  8. ↑ Serbian hunting club oldest of its kind in North America [online]. The Hamilton Spectator, 11 August 2013 [cit. 2014-02-24]. Dostupné online. 
  9. ↑ a b ROSS, Oakland. How Milos Raonic served his way to the top of tennis. The Toronto Star. July 2, 2014. Dostupné online [cit. February 16, 2016]. ISSN 0319-0781. 
  10. ↑ Mark Zwolinski. Thornhill's Raonic piling up aces and upsets in Melbourne. Toronto Star. January 22, 2011. Dostupné online [cit. January 23, 2011]. 
  11. ↑ Montenegro pledges to fight climate change [online]. October 30, 2009 [cit. 2016-02-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-02-23. 
  12. ↑ Branimir Gvozdenović, Minister of Sustainable Development and Tourism [online]. [cit. 2016-02-15]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Milos_Raonic&oldid=22945399“