Leone Leoni
| Leone Leoni | |
|---|---|
 | |
| Narození | 1509 Menaggio nebo Arezzo |
| Úmrtí | 22. července 1590 (ve věku 80–81 let) Milán |
| Povolání | sběratel umění, sochař, medailér a zlatník |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Leone Leoni (1509 Arezzo – 22. července 1590 Milán) byl významný italský renesanční sochař, medailér, zlatník a sběratel umění, vůdčí osobnost své generace[1].
Život
[editovat | editovat zdroj]Leoni vynikl nejdříve jako medailér a postupně se dopracoval k velkým zakázkám monumentálního sochařství, jezdil za svými zákazníky po mnoha italských městech pracoval také v Německu (Augsburg) a Nizozemsku (Brusel). Uplatnil se jako medailér rodiny Gonzaga, odlil bronzovou sochu Vespasiana Gonzagy pro náhrobek jeho rodiny v kostele Korunování Panny Marie v Sabbionetě, dále pracoval pro Pierluigiho Farnese, pro město Guastellu vytvořil bronzový pomník kondotiéra a sicilského místokrále Ferranta I. Gonzagy jako vítěze nad osmanskými Turky. Dále modeloval medaile pro rodiny Doria, Sforza. Jako dvorní sochař a medailér španělského krále Karla V. vytvořil ve Madridu několik bronzových a mramorových soch členů královské rodiny, bronzové tumby Karla V. a Filipa II. pro královské mauzoleum v Escorialu, modely bronzových soch pro retábl hlavního oltáře v královské bazilice San Lorenzo v El Escorialu, dále reliéfy, medaile, ryl také kameje.
V roce 1541 si v Miláně navrhl a dal postavit vlastní palác s bohatou sochařskou dekorací, zvaný Casa degli Omenoni, v němž měl ateliér a rozsáhlou sbírku starého umění. Zval tam své zákazníky, aby jim mohl nabídnout a předvést návrhy a realizace svých prací. Pro Milánský dóm navrhl trojici bronzových soch pro náhrobek kondotiéra Giana Giacoma Medicejského, zvaného Medeghino. Medaile dodával rodině Viscontiů, mince a medaile modeloval pro kardinála Granvellena, portrétní medaili a voskový reliéf pro Michelangela.
Učitel a vzor
[editovat | editovat zdroj]Dokonale ovládal strategii úspěchu[2], a tak si u něj prestižní zakázky objednávaly přední šlechtické rodiny z Itálie a z habsburských zemí od Španělska po Nizozemí. Založil sochařskou školu a pracoval s několika pomocníky. V jeho dílně se vyučil syn Pompeo Leoni, který jako sochař odešel do Španělska, aby po otci dokončil šest bronzových soch světců pro hlavní oltář královské baziliky v El Escorial. Dále se u Leoniho vyučil sochař Jacopo Nizzolla, zvaný Jacopo da Trezzo. Leoniho školení a strategii nabídky uplatnil medailér Antonio Abondio na dvoře Rudolfa II. v Praze a ve Vídni.[3], repertoárem sochařské práce se Leonimu přiblížil také Adriaen de Vries.[4]
Galerie
[editovat | editovat zdroj]-
Janovský admirál Andrea Doria (1468-1560)
-
Pomník Ferranta I. Gonzagy v Guastalle
-
Ippolita Gonzaga, dcera Ferrantova (1535-1563), 1551
-
Socha Filipa II. v Pradu
-
Kardinál Carlo Visconti (1523-1565)
-
Náhrobek G. G. Medici v Milánském dómu
-
-
Vlastní dům v Miláně "Casa degli Omenoni"
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]Obrázky, zvuky či videa k tématu Leone Leoni na Wikimedia Commons
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Kelley Helmstutler Di Dio: Leone Leoni and the Status of the Artist at the End of the Renaissance, Londýn-New York 2016
- ↑ Kelley Helmstutler Di Dio: Leone Leoni and the Status of the Artist at the End of the Renaissance, Londýn-New York 2016, s. 130-131
- ↑ Pavel Preis, Italští umělci v Praze, Panorama Praha 1986, s. 141
- ↑ Kelley Helmstutler Di Dio: Leone Leoni and the Status of the Artist at the End of the Renaissance. Londýn-New York 2016, s. 159-174
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Kelley Helmstutler Di Dio: Leone Leoni and the Status of the Artist at the End of the Renaissance. Routledge : Londýn-New York 2016, isbn 978-0-7546-6234-1
