[go: up one dir, main page]
More Web Proxy on the site http://driver.im/Přeskočit na obsah

Louis Gabriel Suchet

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Možná hledáte: David Suchet.
Louis Gabriel Suchet
Narození2. března 1770
Lyon
Úmrtí3. ledna 1826 (ve věku 55 let)
Marseille
Místo pohřbeníHřbitov Père-Lachaise
Hrob Louise Gabriela Sucheta
Povolánípolitik a voják
Oceněnívelkokříž Řádu čestné legie
rytíř Řádu sv. Michala
maršál Francie
rytíř Řádu svatého Ducha
říšský maršál
… více na Wikidatech
DětiNapoléon Suchet
PříbuzníRaoul Napoléon Suchet (vnuk)
FunkceCaptain General of Aragon (1808–1814)
generální guvernér (Katalánsko; 1813–1814)
Vojenský velitel Štrasburku
francouzský pair
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Louis Gabriel Suchet, vévoda z Albufera (2. března 1770, Lyon3. ledna 1826, Marseille), byl francouzský maršál období Francouzského císařství.

Pocházel ze zámožné rodiny lyonského majitele továrny na hedvábí. Zde se mu dostalo klasického vzdělání, avšak v sedmnácti letech po smrti otce musel převzít rodinný podnik.

V roce 1792 vstoupil jako dobrovolník do Národní gardy. V roce 1795 se setkal s kapitánem Bonapartem u Toulonu, kde velel 4. batalionu z Ardeche. Jejich cesty se pak nerozešly po celých 20 let. V roce 1797 se Suchet stal brigádním generálem, v červnu roku 1799 divizním generálem. Působil ve Švýcarsku a pak v Itálii, vesměs jako velitel štábu. Jeho veliteli byli slavní generálové Brune, Moreau, Championet, Masséna a Joubert, s kterým se spřátelil. Po smrti generála Jouberta v bitvě u Novi dokonce převzal na čas celou Italskou armádu.

Po Lunevillském míru roku 1801 byl jmenován generálním inspektorem pěchoty. V roce 1804 obdržel velení divize tábora v Boulogne-sur-Mer. On i jeho divize se mnohokrát vyznamenali v taženích let 1805, 1806 a 1807. U Slavkova bojovala jeho divize jako součást Lannesova 5. sboru na levém křídle francouzské sestavy a úspěšně bránila Santon.

Po míru Tylžském Souchet velel 5. sboru ve Slezsku a poté koncem roku 1808 s tímto sborem odešel do Španělska. Tam zvítězil v bitvě u Mavie a bitvě u Léridy. Obsadil Tortosu a Tarragonu, díky čemuž (8. července 1811) získal maršálskou hůl. Stal se velitelem aragonského regionu a jako správce oblasti si vedl mimořádně úspěšně. Nastal zde ekonomický rozkvět, Aragonie byla vyčištěna od banditů, došlo k obnově válkou zničené Zaragozy, zorganizoval věci veřejné atd. Roku 1812 odrazil armádu generála Blakea a dobyl Valencii, za což od císaře obdržel titul vévody z Albufera (21. června 1812).

V roce 1808 se Suchet oženil – jeho manželkou se stala vzdálená příbuzná Napoleona Honorienne Antoine de Saint-Joseph, dcera starosty Marseille, která s ním prodělala celou španělskou kampaň.

Brzy však musel ustoupit a v důsledku bitvy u Vitorie roku 1813 i vyklidit španělské území. S velkými obtížemi, ale úspěšně dále bránil francouzské území. V hlavním stanu v Narbonne 14. dubna 1814 pak uzavřel příměří s vévodou z Wellingtonu a podřídil se Ludvíkovi XVIII. Po návratu Napoleona z Elby se k němu opět připojil, převzal velení Alpské armády a bojoval s Rakušany v Savojsku.

Po návratu Ludvíka XVIII. byl vymazán z listiny pairů a tato funkce (stejně jako maršálská hodnost) mu byla vrácena až v roce 1819. Zemřel v Marseille 3. ledna 1826. V Lyonu mu byl zřízen památník. Suchetovy paměti „Mémoires sur les campagnes en Espagne depuis 1808 jusqu'en 1814“ (2. vyd., Par. 1834, 2 sv.) uveřejnil jeho dlouholetý spolupracovník a velitel štábu Saint-Cyr Nugues (nezaměňovat si s maršálem Saint-Cyrem).

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • BARNETT, Correlli. Bonaparte. Překlad Jan Kozák. Brno: Jota s. r. o., 2005. 422 s. ISBN 80-7217-352-9. 
  • BLATNÝ, Richard. Napoleonská encyklopedie. Praha: Aquarius, 1995. 342 s. ISBN 80-902062-0-4. 
  • BOUHLER, Filip. Napoleon. Praha: Orbis, 1994. 378 s. 
  • CASTELOT, André. Napoleon Bonaparte. Praha: Melantrich, 1998. 557 s. ISBN 80-7023-265-X. 
  • JOHNSON, Paul. Napoleon. Brno: Barrister & Principal, 2003. 166 s. ISBN 80-86598-52-7. 
  • KOVAŘÍK, Jiří. Maršálové Napoleonových orlů. Třebíč: Akcent, 2000. 297 s. ISBN 80-7268-097-8. 
  • KOVAŘÍK, Jiří. Napoleonova tažení I. – Vítězné roky. Třebíč: Akcent, 2003. 485 s. ISBN 80-7268-261-X. 
  • KOVAŘÍK, Jiří. Napoleonova tažení II. – Nejistá vítězství. Třebíč: Akcent, 2003. 668 s. ISBN 80-7268-271-7. 
  • KOVAŘÍK, Jiří. Napoleonova tažení III. – Proti všem. Třebíč: Akcent, 2004. 593 s. ISBN 80-7268-296-2. 
  • KOVAŘÍK, Jiří. Napoleonova tažení IV. – Pád orla. Třebíč: Akcent, 2004. 571 s. ISBN 80-7268-307-1. 
  • KOVAŘÍK, Jiří. Napoleonova tažení V. – Ať žije císař. Třebíč: Akcent, 2005. 584 s. ISBN 80-7268-332-2. 
  • KOVAŘÍK, Jiří. Dobyvatel Bonaparte. Třebíč: Akcent, 2009. 526 s. ISBN 978-80-7268-571-4. 
  • KOVAŘÍK, Jiří. Bitva u Marenga aneb Waterloo naruby. Třebíč: Akcent, 2006. 580 s. ISBN 80-7268-271-7. 
  • KOVAŘÍK, Jiří. 1812 – Napoleonovo ruské tažení. Praha: Hart s. r. o., 2001. 520 s. ISBN 80-86529-20-7. 
  • KOVAŘÍK, Jiří. 1809 – Orel proti orlu. Praha: Hart s. r. o., 2001. 466 s. ISBN 80-86529-37-1. 
  • LACOUR-GAYET, Georges. Napoleon. Praha: F.Borový, 1931. 851 s. 
  • LUDWIG, Emil. Napoleon. Překlad Karel Hoch. Praha: Melantrich, 1930. 592 s. 
  • MANFRED, Albert Z. Napoleon Bonaparte. Praha: Svoboda, 1990. 616 s. ISBN 80-205-0129-0. 
  • TARLE, Jevgenij. Napoleon. Praha: Naše vojsko, 1950. 450 s. 
  • WINTR, Stanislav. 26 maršálů Napoleona I.. Cheb: Svět křídel, 2004. 225 s. ISBN 80-86808-14-9. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]