[go: up one dir, main page]
More Web Proxy on the site http://driver.im/Přeskočit na obsah

Jelen milu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxJelen milu
alternativní popis obrázku chybí
Stupeň ohrožení podle IUCN
vyhynulý v přírodě
vyhynulý v přírodě[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídasavci (Mammalia)
Řádsudokopytníci (Artiodactyla)
Podřádpřežvýkavci (Ruminantia)
Čeleďjelenovití (Cervidae)
Rodjelen (Elaphurus )
Milne-Edwards, 1866
Binomické jméno
Elaphurus davidianus
Milne-Edwards, 1866
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jelen milu (Elaphurus davidianus), též jelen Davidův nebo jelen pátera Davida je vzácný druh jelena, který v přírodě vyhynul již před téměř 200 lety.[2] V zajetí se však dobře rozmnožuje a na konci 20. století byl reintrodukován do své původní domoviny.[3]

Samec
  • hmotnost: 100–300 kg
  • délka těla: 190–210 cm
  • délka ocasu: 25–65 cm
  • výška v kohoutku: 100–130 cm
Elaphurus davidianus

Jelen milu je silný, poněkud podivně vypadající jelen s protáhlou hlavou nesenou na štíhlém krku. Končetiny jsou dlouhé a kopýtka široká, podobná sobím. Ocas je velmi dlouhý, zakončený černým střapcem. Na hlavě jsou nápadné předoční žlázy, ušní boltce jsou menší, zato oči velké a výrazné. Samci nesou paroží, které se zdá být „naopak“, výsady směřují dozadu, větvení je také neobvyklé, dichotomické. Další zvláštností je fakt, že během roku mohou vyrůst dvě sady paroží – letní parohy jsou větší a jeleni je shazují v listopadu, další pár doroste v lednu a shazován je několik týdnů poté.

Letní srst je okrová až načervenalá, s dlouhými vlnitými pesíky. Zimní srst je hustší a matně šedá, s krémovou podsadou. Samci mají krční hřívu a jsou větší než laně. Kolouši jsou bíle skvrnití a při narození váží kolem 11 kg.

V Číně se o něm mluví jako o zvířeti složeném ze čtyř částí. Jeho hlava prý připomíná jelena, krk se podobá velbloudímu, ocas má z osla a paznehty jsou kravské.[4] Existují i další verze: jelen milu má mít velbloudí krk, oslí ocas, kravské pazhehty a jelení parohy[5] nebo paroží jelena, ale hlavu podobnou hlavě koně a tělo kravské.[6]

Rozšíření a početnost

[editovat | editovat zdroj]

V minulosti jeleni milu obývali mokřady a rákosové porosty na středovýchodě a severu Číny, nicméně kvůli nadměrnému lovu a rozšiřování rýžových polí zmizel už kolem roku 200 n. l.[2] Jeleni milu však přežili v císařském loveckém parku Nau-Hai-Tsue u Pekingu, kde žili chráněni za zdí pro potěchu císařského dvora.

V roce 1865 je pro západní vědu objevil francouzský misionář a přírodovědec páter Armand David, který v něm poznal dosud nepopsaný druh soba. Páter David byl schopný získat dvě kompletní kůže tohoto zvířete, které odvezl s sebou do Evropy – na základě těchto kůží pak Milne-Edwards jelena milu vědecky popsal. Čínský císař následně daroval několik zvířat Francii, Německu a Velké Británii. Právě včas, protože při záplavách v roce 1894 byla stržena zeď kolem parku a většina stáda uhynula. Zbývajících asi 30 kusů pak bylo vybito během povstání boxerů roku 1900.

Po zániku populace v Číně bylo zbývajících 18 jelenů milu, kteří zůstali v Evropě, převezeno do parku Woburnského opatství v Anglii, kde se je podařilo rozmnožit a jelen milu začal být chován i v ostatních evropských zoologických zahradách, v roce 1956 se čtyři jeleni milu dostali i do Pekingské ZOO.

V roce 1985 byl jelen milu reintrodukován do přírodního parku v blízkosti Pekingu, tam, kde se kdysi nacházel císařský lovecký park.[5] O rok později byli vysazeni také v rezervaci Ta-feng (Dafeng) u Šanghaje.[7] V těchto rezervacích jsou zvířata chována oborovým způsobem.

V současnosti jsou jeleni milu chováni v zoologických zahradách i na farmách na celém světě, jen v Číně jich v oborách a přírodních rezervacích žije asi 2000. Od roku 1998 jsou vypouštěni i do volné přírody.[3]

Jelen milu

Všechny znalosti o chování jelena milu pocházejí z pozorování v zajetí. Jsou to společenská zvířata, která se sdružují do velkých smíšených stád. Mezi jeleny jsou výjimeční svým vztahem k vodě – velmi dobře a rádi plavou. Jsou to pasoucí se býložravci, jejich potravou jsou hlavně trávy a vodní rostliny.

Asi dva měsíce před příchodem říje samci opouštějí stáda. Vrátí se až v červnu, v říji, kdy bojují o právo pářit se s laněmi. Jejich zbraněmi v boji jsou kromě parohů i zuby a přední končetiny.

Březost trvá asi 280 dní, poté se rodí 1-2 mláďata, která laň vodí 10-11 měsíců. Žijí průměrně 18 let.

Jelen milu je pravděpodobně mezidruhovým křížencem mezi jelenem lyrorohým Cervus eldi (matka) a jelenem wapiti Cervus canadensis (otec) nebo mezi nějakými dnes vymřelými druhy blízce příbuznými obou uvedených.[8][9] Vzhledem k tomu, že existuje fosilní záznam jelena milu z pozdního pliocénu, jeho vznik není ovlivněn lidmi.[10]

Ohrožení

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1997 byl IUCN jelen milu ohodnocen jako kriticky ohrožený druh,[11] v přírodě žilo méně než 50 kusů. To v současnosti zřejmě již neplatí, nicméně jelen milu potřebuje stále ochranu člověka.

Jelen milu v českých zoo

[editovat | editovat zdroj]
Skupina jelenů milu
  1. The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02].
  2. a b Shanghai ZOO - Endangered Animals. www.shanghaizoo.cn [online]. [cit. 2007-06-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-09-27. 
  3. a b Expert sounds alarm about endangered David's deer
  4. Moderní Brno - V zoo je k vidění operovaný tygr a narozený jelen milu. www.modernibrno.cz [online]. [cit. 2007-06-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-10-08. 
  5. a b An Ultimate Ungulate Fact Sheet - Pere David's deer, Milu. www.ultimateungulate.com [online]. [cit. 2007-06-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-06-05. 
  6. China To Return More David's Deer To the Wild
  7. [Jiang, Z., C. Yu, Z. Feng, L. Zhang, J. Xia. 2000. Reintroduction and recovery of Père David's deer in China. Wildlife Society Bulletin, 28: 681-687.]
  8. Pitra, C. a kol., 2004: Evolution and phylogeny of old world deer. Molecular Phylogenetics and Evolution 33: 880–895.
  9. Groves, C., 2006: The genus Cervus in eastern Eurasia. European Journal of Wildlife Research 52: 14–22.
  10. Robovský, J., 2007: Druhy, které jsou mezidruhovými kříženci – chránit je či nikoliv? Gazella 34: 51-66.
  11. IUCN Red List of Endangered Species: Elaphurus davidianus

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]