Jorge Amado

Jorge Amado
Narození	10. srpna 1912 Itabuna
Úmrtí	6. srpna 2001 (ve věku 88 let) Salvador
Příčina úmrtí	srdeční zástava
Povolání	spisovatel, novinář, básník, romanopisec a politik
Alma mater	Právnická fakulta Federální univerzity v Rio de Janeiru
Významná díla	Mulatka Gabriela Dona Flor a její dva manželé Pasačka koz, aneb, Návrat marnotratné dcery. Kapitáni s písku Tereza Batista: Home from the Wars
Ocenění	Cena Jucy Pata (1969) velkodůstojník Řádu svatého Jakuba od meče (1980) Cena Nonino (1984) velkodůstojník Řádu prince Jindřicha (1986) čestný doktor Univerzity Lumière-Lyon II (1987) … více na Wikidatech
Manžel(ka)	Zélia Gattai (1945–2001)
Příbuzní	James Amado[1] (sourozenec)
Vlivy	Joaquim Maria Machado de Assis
Podpis
oficiální stránka
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jorge Leal Amado de Faria (10. srpna 1912, Itabuna, Brazílie — 6. srpna 2001, Salvador^[2]) byl brazilský spisovatel.

Narodil se jako syn majitele kakaové plantáže na farmě Ferradas v okresu Itabuna v brazilském státě Bahia.^[3] Když měl jeden rok, rodina se kvůli epidemii neštovic přestěhovala do nedalekého města Ilheus, kde trávil celé dětství. Jezuitskou školu a gymnázium studoval ve městě Salvador. Během studia začal psát a vstoupil do literárních kruhů. Pomáhal zakládat Akademii rebelů.

Jeho první román Země karnevalu (O país do carnaval) vyšel roku 1931. V roce 1933 se oženil, ve stejném roce vyšel jeho druhý román Kakao (Cacau).

Roku 1935 ukončil úspěšně studium práv na vysoké škole v Rio de Janeiro. Jako aktivní člen Brazilské komunistické strany byl donucen roku 1941 emigrovat do Argentiny a pak do Uruguaye. Zpět se vrátil roku 1944. V tomtéž roce se rozvedl.

Roku 1945 kandidoval úspěšně na brazilského Národního shromáždění za komunistickou stranu. Navrhl dodnes platný zákon o náboženské svobodě. V tomtéž roce se podruhé oženil. Jeho žena Zélia Gattai (1916) byla dcerou italských přistěhovalců.

Roku 1947 byla Brazilská komunistická strana zakázána a Amado byl nucen s celou rodinou emigrovat. Od 1950 do 1952 žil v Československu, kde se narodila jeho dcera Paloma.

Amado zemřel 6. srpna 2001 v Salvadoru (Bahia). Jeho popel byl uložen na zahradě jeho domu na ulici Alagoinhas v den jeho nedožitých 89. narozenin.

• velkodůstojník Řádu svatého Jakuba od meče – Portugalsko, 8. března 1980^[4]
• velkodůstojník Řádu prince Jindřicha – Portugalsko, 14. července 1986^[4]
• Řád Carlose Manuela de Céspedes – Kuba, 1988^[5]

• Mezinárodní Stalinova cena míru (Sovětský svaz, 1951)^[6]
• Latinidad (Francie, 1971)
• Nonino (Itálie, 1982)
• Dimitrovova cena (Bulharsko, 1989)
• Cena Pabla Nerudy (Rusko, 1989)
• Premio Etruria de Literatura (Itálie, 1989)
• Cino del Duca (Francie, 1990)
• Mediterráneo (Itálie, 1990)
• Cena Luíse de Camões (Brazílie-Portugalsko, 1995)
• Cena ministerstva kultury (Brazílie, 1997)

Dostal titul člena čestné legie v Argentině, Chile, Španělsku, Francii, Portugalsku a Venezuele. Byl doktorem honoris causa na univerzitách v Brazílii, Portugalsku, Itálii, Izraeli a Francii.

Amado napsal více než 30 románů a divadelních her. Některé byly zfilmovány. V jeho románech je silný sociální náboj, např. popisoval boje o půdu, vykořisťování dělníků, pracujících na kakaových plantážích, všudypřítomnou chudobu^[7] a politickou moc, líčil Brazílii jako směsici kultur a etnik.

Anna Seghers ho považovala za 'brazilského Balzaca'.^[8] Od roku 1961 byl členem Brazilské literární akademie (Academia Brasileira de Letras).^[9] Nejznámější do češtiny přeložená díla (v závorce rok vydání v portugalštině):

• Kakao (1933)
• Pot (Suor, 1934)
• Jubaiba (1935)
• Rytíř naděje : Život Luise Carlose Prestese (Vida de Luis Carlos Prestes, 1942)
• Země bez konce (Terras do Sem-Fim, 1943)
• Země zlatých plodů (São Jorge dos Ilhéus, 1944), román
• Kapitáni s písku (1949)
• Mulatka Gabriela (1958)
• Staří námořníci (1961)
• Pastýři noci (1964)
• Dona Flor a její dva manželé (1966)
• Zmizení svaté Barbory (1988)
• Pasačka koz, aneb návrat marnotratné dcery

Amadovy knihy do češtiny překládali: Jan Otokar Fischer, Pavla Lidmilová, Křišťan Bém, Zdeněk Hampl a další.

• Seznam brazilských spiosvatelů

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jorge Amado na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jorge Amado
• Fundação Casa de Jorge Amado
• Jorge Amado v Databázi knih