Joan Clarkeová

Joan Elisabeth Lowther Murrayová, MBE (nepřechýleně Murray; rozená Clarkeová, nepřechýleně Clarke; 24. června 1917 – 4. září 1996) byla anglická kryptoanalytička a numismatička, která se během druhé světové války účastnila kryptoanalytických prací v Bletchley Parku. Její role v projektu Enigma, který dešifroval německou tajnou komunikaci, jí vynesla mnohá ocenění, např. v roce 1946 byla vyznamenána řádem britského impéria (MBE).

Joan Elisabeth Lowther Clarkeová se narodila 24. června 1917 ve West Norwood v Londýně. Byla nejmladším dítětem Dorothy (rozené Fulford) a reverenda Williama Kempa Lowthera Clarkea. Měla tři bratry a sestru.^[1]

Clarkeová chodila do dívčí školy v jižním Londýně a v roce 1936 získala stipendium na Newnham College v Cambridge. Vystudovala zde matematiku,^[1] ale nezískala plný titul, protože až do roku 1948 je Cambridge udělovala pouze mužům.^[2]

Clarkeová a její matematické schopnosti objevil Gordon Welchman při bakalářské hodině geometrie v Cambridge a nabídl jí práci v ‚Government Code and Cypher School‘ (GCCS) v Bletchley Parku. Welchman byl jedním ze čtyř nejlepších matematiků, které v roce 1939 najali, aby v Bletchley Parku dohlíželi na dekódovací operace.^[1]

GCCS vznikla v roce 1939 s jediným cílem: prolomit německý kód Enigma. Stroj Enigma používali Němci k šifrování svých zpráv a pevně věřili, že jejich kód je neprolomitelný. Enigma bylo elektromechanické zařízení, které používalo různá otáčející se kola a rotory k zakódování prosté textové zprávy do neuspořádaného šifrovaného textu. Variabilní prvky se daly nastavit v miliardách kombinací. Němci měnili nastavení na strojích Enigma každý den a jednotlivé pobočky jejich vojenské rozvědky a civilních služeb používaly různá nastavení.^[1]

Clarkeová nastoupila do Bletchley Parku dne 17. června 1940. Zpočátku ji zařadili do skupiny žen, označované jako „děvčata“, která dělala hlavně rutinní administrativní práci. Tehdy se v Anglii kryptoanalýza nepovažovala za práci vhodnou pro ženy. Clarkeová nejprve vydělávala 2 libry týdně, ale podobně kvalifikovaní muži dostávali mnohem více peněz, protože v té době docházelo k diskriminaci žen na pracovišti.^[1]

Clarkeová dosáhla svého prvního povýšení na lingvistku, přestože neuměla žádný cizí jazyk. Toto povýšení bylo míněno jako ocenění jejího pracovní vytížení a přínosu pro tým a zároveň jí umožnilo vydělat si peníze navíc. Clarkeová se připojila k týmu, který tvořili Alan Turing, Tony Kendrick a Peter Twinn. Společně se věnovali nerutinním úkolům při pokusech o prolomení námořnho kódu Enigma - s kódovým označením Dolphin. Námořní Enigma se lišila od armádní a Luftwaffe Enigmy a její prolomení bylo obtížnější.^[1]

Potřeba rozluštit námořní Enigmu byla den ode dne naléhavější. V polovině roku 1940, po německé okupaci Francie, měly německé ponorky snadný přístup do Atlantiku z Biskajského zálivu. Británie se stala extrémně závislou na dovozu a dovážela polovinu svých potravin a veškerou ropu. Zásoby se nyní musely dovážet přes Atlantik ze Severní Ameriky a konvoje se rychle stávaly cílem pro německé ponorky. V jednom okamžiku zbývaly Británii pouhé tři dny do vyčerpání zásob potravin, proto bylo klíčové, aby byl námořní kód Enigma prolomen co nejdříve.^[1]

Na začátku května 1940 se podařilo získat z německého hlídkového člunu, který zajali u norského pobřeží, původní a odpovídající šifrované texty Enigmy. Clarkeová po příchodu do Bletchley Parku využívala při práci s ukořistěnými daty novou pomůcku pro hledání klíčů zvanou Bombe. Během tří měsíců společně s kolegy úspěšně rozluštili přibližně šest dní dubnové komunikace.

Kvůli velkému množství možných kombinací nastavení Enigmy se nedaly použít bežné metody luštění kódů. Z tohoto důvodu Alan Turing vynalezl novou metodu prolamování kódů zvanou banburismus. Název dostala podle dlouhých listů papíru tištěných v Banbury, které se při této metodě používaly. Cílem metody bylo omezit počet možných kombinací nastavení pro šifrování. Clarkeová se rychle stala jedinou ženou ovládající banburismus. Její vedoucí z let 1943-1944, Hugh Alexander, ji popsal jako „jednu z nejlepších banburistů na oddělení“.^[1]

Průlom v práci nastal v únoru a červnu 1941, kdy byly ukořistěny vlečné lodi se šifrovacím zařízením a kódy. Clarkeová a její spolupracovníci úspěšně praktikovali banburismus po dva roky. Jejich úspěchy byly patrné okamžitě. Mezi březnem a červnem 1941 potopily Vlčí smečky (termín používaný pro taktiku hromadných útoků proti konvojům) měsíčně 282 000 tun lodní dopravy. Od července toto číslo kleslo na 120 000 tun měsíčně a do listopadu na 62 000 tun.^[1]

Clarkeová a Turing byli blízcí přátelé od chvíle, kdy se setkali, až do Turingovy smrti v roce 1954. Sdíleli mnoho koníčků, oba byli náruživí šachisté, a měli podobné povahy.^[2] Turing jim zařizoval směny tak, aby mohli pracovat spolu, a také spolu trávili hodně volného času. Na začátku roku 1941 Turing požádal Clarkeovou o ruku a následně ji představil své rodině. Přestože se jí soukromě přiznal k homosexualitě, rozhodl se, že svatbu nechce, a v polovině roku 1941 se rozešli. Clarkeová později přiznala, že Turingovu homosexualitu již nějakou dobu tušila, a proto ji příliš nepřekvapilo, když se jí k tomu přiznal.^[1]

Clarkeová se v roce 1944 stala zástupkyní vedoucího oddělení, přestože jí bránil v postupu fakt, že byla žena, a byla placena méně než muži. Se svým týmem pokračovala v luštění námořní Enigmy až do konce války 9. května 1945. V březnu 1946 všichni pracovníci opustili Bletchley Park a všechny důkazy o jejich tajných šifrách byly zlikvidovány.^[1]

V roce 1947 byla Clarkeová oceněna řádem britského impéria (MBE)^[2] za zásluhy na rozluštění kódů během války, ale kvůli úřednímu tajemství měla její práce zůstat po mnoho dalších let utajena. Teprve v roce 1974, po zrušení zákona o úředním tajemství, se podrobnosti o skvělé práci kryptoanalytiků dostaly do veřejného povědomí.^[1]

Práce na luštění kódů pokračovala a GCCS se přejmenovalo na GCHQ (Government Communications Headquarters) a přestěhovalo se do Eastcote. Tam se Clarkeová v roce 1947 seznámila s podplukovníkem Johnem Kennethem Ronaldem Murrayem, vysloužilým armádním důstojníkem, který sloužil v Indii. Byli oddáni biskupem z Chichesteru dne 26. července 1952 v chichesterské katedrále, kde byl její otec kanovníkem. Krátce po svatbě John Murray odešel kvůli špatnému zdraví z GCHQ a pár se přestěhoval do Crail ve Skotsku, kde se oba živě zajímali o skotskou historii. V roce 1962 se vrátili do Cheltenhamu a Clarkeová se vrátila do práce v GCHQ, kde zůstala až do roku 1977, kdy ve věku 60 let odešla do důchodu.^[1]

Po smrti svého manžela v roce 1986 se Clarkeová přestěhovala do Headingtonu v Oxfordshire. Během 80. let pomáhala siru Harrymu Hinsleymu s dodatkem publikace British Intelligence in the Second World War (Britské rozvědky ve druhé světové válce). Pomáhala také historikům při studiu válečných kódů v Bletchley Parku. Kvůli pokračujícímu utajení není plný rozsah její práce zcela známý.^[1]

Clarkeová se začala zajímat o historii numismatiky díky svému manželovi, který publikoval řadu významných prací o ražení skotských mincí v 16. a 17. století. Svůj zájem soustředila na historii ražení zlatých mincí, které byly v oběhu ve Skotsku za vlády Jakuba III a Jakuba IV. V roce 1986 obdržela za svůj výzkum zlatou medaili Britské numismatické společnosti.^[1]

Joan Clarkeová zemřela 4. září 1996 ve svém domě v Headingtonu ve věku 79 let.

Sehrála významnou roli v rozhodujících úspěších Velké Británie během druhé světové války, kdy její matematické znalosti a podíl na rozluštění námořního kódu Enigma pomohly zkrátit válku a zachránit tak tisíce lidských životů.^[1]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Joan Clarke na anglické Wikipedii.