Kchang Jou-wej
| Kchang Jou-wej | |
|---|---|
 | |
| Rodné jméno | 康有為 |
| Narození | 19. března 1858 Nan-chaj |
| Úmrtí | 31. března 1927 (ve věku 69 let) nebo 28. února 1927 (ve věku 68 let) Čching-tao |
| Místo pohřbení | Kchang Jou-wejova hrobka |
| Povolání | spisovatel, novinář, filozof a politik |
| Politická strana | Kuomintang |
| Nábož. vyznání | konfucianismus |
| Děti | Kchang Tchung-pi |
| Příbuzní | Kchang Jou-pchu (sourozenec) Jung-pang Lo a Luo I-feng (vnoučata) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Kchang Jou-wej (19. března 1858, Fo-šan - 31. března 1927, Čching-tao) byl čínský politik a konfuciánský filozof.
V roce 1895 Čína podlehla Japonsku ve vojenském střetnutí. To dalo do pohybu procesy uvnitř čínské společnosti a povzbudilo hnutí volající po reformě společnosti. Kchang Jou-wej toho roku založil Společnost pro podporu vědy. Slavným dopisem císaři vyzval k provedení reforem politických (konstituční monarchie), ekonomických i společenských. Jeho představy byly směsí nacionálních (návrat k tradičnímu konfuciánství) i internacionálních idejí (poevropštění čínské společnosti, odstranění některých tradičních zvyků – mj. svazování nohou dívek v dětství, aby jim zakrněly a zůstaly malé[1]). Císař Kuang-süm byl Kchangovým názorům příznivě nakloněn a jmenoval ho státním tajemníkem. Roku 1898 ho pověřil provedením reforem (tzv. sto dní reforem). Jakýmsi vzorem byly japonské reformy Meidži. Jednou z reforem byl mj. i zákaz svazování nohou dívek. Reformy však netrvaly dlouho, ještě v září toho roku byl císař svržen převratem a uvrhnut do domacího vězení a moci se chopila císařovna-vdova Cch'-si, která reformy zastavila. Kchang Jou-wej emigroval do Japonska. Poté hojně cestoval (Severní Amerika, Indie, jihovýchodní Asie i Evropa). V roce 1911, když Sunjatsen zahájil republikánskou revoluci, se Kchang Jou-wej postavil proti ní. Podporoval naopak Jüan Š'-kchajův pokus o obnovu monarchie v roce 1916.
Z jeho díla filozofického je nejvýznamnější kniha Ta-tchung-šu (大同書). Vyjádřil v ní přesvědčení, že svět směřuje ke globální civilizaci „velké rovnosti“.[2] Velký vliv mělo, že Konfucia ve svých knihách označoval za velkého reformátora, nikoli za konzervativce, což byla v té době obvyklá interpretace.
Vliv
[editovat | editovat zdroj]Měl určitý vliv na Pak Ung-sikovy názory.[3]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Čest jako nástroj k morální revoluci | Recenze. Lidovky.cz [online]. 2011-08-28 [cit. 2017-03-20]. Dostupné online.
- ↑ Kchang Jou-wej. leporelo.info [online]. [cit. 2017-03-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-03-20.
- ↑ Sok, Uškov a Jan 1963, s. 722.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- SOK, Čon Čin; UŠKOV, A. M.; JAN, Chin-šun, 1963. Korea. In: DYNNIK, Michail; JOVČUK, M. T.; MITIN, M. B. Dějiny filosofie. 1. vyd. Praha: SNPL. Svazek 5. Kapitola dvacátá čtvrtá „Filosofické a sociologické myšlení v Koreji a ve Vietnamu koncem XIX. a počátkem XX. století, s. 719–724.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]Obrázky, zvuky či videa k tématu Kchang Jou-wej na Wikimedia Commons
- Heslo v Britannice
