[go: up one dir, main page]
More Web Proxy on the site http://driver.im/Přeskočit na obsah

Konvergence (evoluce)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Druhy evoluce druhů.
Pásovec devítipásý (Dasypus novemcinctus)
Luskoun ostrovní (Manis javanica), nepříbuzný, ale podobný

Konvergence (též konvergentní evoluce, konvergentní vývoj) je v evoluční biologii takový typ evoluce, při němž se nepříbuzné druhy vyvíjejí pod podobnými selekčními tlaky (např. v podobném prostředí či v důsledku podobného stylu života) a na základě toho vypadají podobně.[1][2] Vývojový proces, v němž organismy z různých vývojových větví dosahují podobného tvaru těla nebo orgánů v důsledku podobného způsobu života.[3] Opakem je divergence. Odlišná je i paralelní evoluce.

Přestože je konečný výsledek velmi podobný, cesta, jakou se evoluce ubírala, byla zpravidla značně různorodá – ať již z hlediska morfologického, nebo zejména molekulárního.[4]

Příkladů je celá řada: známým příkladem jsou kytovci (Cetacea), kteří tvarem těla připomínají ryby (Osteichthyes), ačkoli s nimi nejsou příbuzní (kytovci jsou savci). Přední pár končetin krtonožky (Gryllotalpa gryllotalpa) se podobá předním končetinám krtka (Talpa).[3] Jiným příkladem je již vyhynulý vakovlk (Thylacinus cynocephalus), který připomíná psovité šelmy, ačkoliv je vačnatec. Hlodavci veverky, zejména poletuchy a poletušky, jsou velice podobné vačnatcům vakoveverkám (rod Petaurus).[5] Dalším příkladem je řešení letu, tedy vznik křídla u ptáků, netopýrů nebo pterosaurů.[4] Ozubení kytovci a netopýři mají stejnou schopnost: orientují se a loví pomocí echolokace. Ta se u nich vyvinula nezávisle, změnami stejných genů.[6]

Příklady konvergence na molekulární úrovni jsou vzácné, lze je pozorovat zpravidla pouze mezi taxonomicky blízkými skupinami; najít konvergenci u vzdálených skupin je raritou. Podařilo se to však zkoumáním odpovědi na selekční tlak vyvolaný srdečními glykosidy u různých druhů živočichů (u několika skupin hmyzu, obojživelníků, plazů, savců). Srdeční glykosidy jsou toxiny, které způsobují blokaci sodno-draselných pump na membránách nervových buněk, čímž způsobí selhání srdce. Odolnost k srdečním glykosidům se u zkoumaných živočichů vyvinula nezávisle, přesto stejnou mutací: v důsledku změny dvou aminokyselin v určité části jednoho konkrétního genu. Vzniklá mutace znemožní toxinu blokovat sodno-draselné pumpy, takže se daný živočich stává rezistentním vůči toxinu. (Existuje jen málo možností vzniku životaschopné mutace, která způsobí odolnost vůči uvedenému toxinu a zároveň neovlivní funkci genu.)[4]

  1. ROBERT C. KING; WILLIAM D. STANSFIELD; PAMELA K. MULLIGAN. A Dictionary of Genetics. Seventh Edition. Oxford: Oxford University Press, 2006. ISBN 9780195307627. 
  2. Oxford dictionary of biochemistry and molecular biology; revised edition. Příprava vydání R. Cammack et al. Oxford: Oxford university press, 2006. ISBN 0-19-852917-1. 
  3. a b NOVÁK, Jiří. Konvergence. Biolib.cz [online]. ©1999–2020 [cit. 30. 10. 2020]. Dostupné z: https://www.biolib.cz/cz/glossaryterm/id3757/
  4. a b c HOLICOVÁ, Tereza. Předvídatelná evoluce. Vesmír. 2015, roč. 94, č. 12, s. 667. Dostupné také z: https://vesmir.cz/cz/casopis/archiv-casopisu/2015/cislo-12/predvidatelna-evoluce.html
  5. Convergent Evolution Examples- Ecological Equivalents. cas.bellarmine.edu [online]. [cit. 04-04-2010]. Dostupné v archivu pořízeném dne 18-07-2011. 
  6. Genetická podobnost mezi delfíny a netopýry. Český rozhlas: Magazín Leonardo [online]. 5. září 2013 [cit. 30. 10. 2020]. Dostupné z: https://plus.rozhlas.cz/geneticka-podobnost-mezi-delfiny-a-netopyry-6605751

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]