Fedcupový tým Polska
| Polsko | ||
| ||
| Kapitán | Dawid Celt | |
| Žebříček ITF | 6. | |
| Nejvýše v žebříčku | 6. (3. prosince 2024) | |
| Barvy | červená bílá | |
| Debut v soutěži | 1966 | |
| Odehraných ročníků | 42 | |
| Zápasů celkově | 137 (73–64) | |
| Nejlepší umístění | semifinále (2024) | |
| Nejvíce výher, celkem | Agnieszka Radwańská (42–11) | |
| Nejvíce výher, dvouhra | Agnieszka Radwańská (34–9) | |
| Nejvíce výher, čtyřhra | Alicja Rosolská (28–13) | |
| Nejvíce zápasů | Alicja Rosolská (41) | |
| Nejvíce odehraných let | Alicja Rosolská (16) | |
|
Údaje v infoboxu aktuální k prosinci 2024 | ||
Polsko v Billie Jean King Cupu reprezentuje Polsko v tenisové soutěži ženských týmů od roku 1966 pod vedením národního tenisového svazu Polski Związek Tenisowy.
Světové čtvrtfinále si Polsko poprvé zahrálo v roce 1992, kdy podlehlo Německu 0–3 na zápasy. Podruhé pak roku 2015 prohrálo s Ruskem poměrem 0–4. Nejlepším výsledkem je semifinálová účast z roku 2024.
Nehrajícím kapitánem je Dawid Celt, manžel Agnieszky Radwańské, rekordmanky týmu v počtu 42 vyhraných utkání včetně 34 dvouher.
Statistiky
[editovat | editovat zdroj]Hráčským týmovým statistikám vévodí bývalá světová dvojka Agnieszka Radwańská, která vyhrála 42 utkání včetně 34 dvouher. Nejvíce, 28 vítězných čtyřher si připsala Alicja Rosolská, která nastoupila i do nejvyššího počtu 41 mezistátních zápasů v rekordních šestnácti ročnících.[1][2]
Dvacet a více utkání vyhrály Agnieszka Radwańská, Alicja Rosolská, Klaudia Jansová-Ignaciková a Magdalena Feistelová. Jako nejmladší členka týmu do soutěže zasáhla Urszula Radwańská, když v 15 letech a 140 dnech odehrála utkání dubnové 2. skupiny euroafrické zóny 2006 proti Turecku. Naopak nejstarší Polkou v soutěži se stala Rosolská, jíž bylo 37 let a 135 dní v dubnovém kvalifikačním kole 2023 proti Kazachstánu. V nejdelším týmovém zápase, trvajícím 2:58 hodiny, podlehla Agnieszka Radwańská Belgičance Yanině Wickmayerové ve 2. světové skupině 2010. Obrat ze stavu 0–2 se Polsku nikdy nepodařil.[1][2]
Historie
[editovat | editovat zdroj]
Polsko v soutěži debutovalo ve čtvrtém ročníku, turínském Poháru federace 1966. Po výhře bez boje vypadlo ve druhém kole s Československem. Po vyřazení v téže fázi ročníku 1968 od Nizozemska, do turnaje zasáhlo až v roce 1974. Opět ve druhém kole nestačilo na Spojené státy. Další účast zaznamenalo v roce 1980, znamenající další porážku od Američanek. Do navazujících pěti ročníků nenastoupilo. Pravidelný každoroční start zahájilo v roce 1986 na zrekonstruovaném štvanickém areálu, kde zvládlo kvalifikaci proti Mexiku. Časnou porážku v hlavním turnaji mu přivodila Jugoslávie.[1]
Čtvrtfinále si Polky poprvé zahrály rok po založení Světové skupiny, na frankfurtském Poháru federace 1992. Katarzyna Nowaková, Magdalena Feistelová a Katarzyna Teodorowiczová-Lisowská zdolaly Izrael v čele se Smašnovovou. Nezastavilo je ani Švédsko vedené Lindqvistovou. Mezi poslední osmičkou však neuhrály žádný bod proti favorizovaným Němkám, Grafové a Huberové, které celý ročník ovládly.[1]
Těsná výhra v barcelonské světové baráži 2014 nad Španělskem znamenala, že se Polsko poprvé od roku 1994 vrátilo do nejvyšší úrovně, Světové skupiny. Dva singlové body získala jediná polská členka v první padesátce žebříčku, Agnieszka Radwańská. Společně s Alicjí Rosolskou pak triumfovaly v rozhodující čtyřhře. Účast mezi elitní osmičkou týmů, znamenající čtvrtfinále Světové skupiny 2015, byla vyrovnáním historického maxima. V Krakově však proti Ruskám Agnieszka a Urszula Radwańské prohrály všechny dvouhry, když dva body získala Šarapovová a jeden Kuzněcovová. Ruské deblistky navýšily za rozhodnutého stavu konečné skóre na 4–0.[1]
Se zrušením dvou světových skupin v roce 2019 byl zaveden finálový turnaj, do něhož se polská reprezentace premiérově probojovala v letech 2022 a 2023. V obou závěrečných tunajích ale absentovala světová jednička Iga Świąteková, která vždy končila Turnaj mistryň na americkém kontinentu a odmítla rychlý přelet do Evropy. Ostře tak zkritizovala řídící organizace WTA a ITF za neschopnost se dohodnout na přijatelném harmonogramu.[3][4] V obou finálových skupinách 2022 a 2023 nevyhrály Polky ani jeden ze čtyř mezistátních zápasů.[1]
Výsledky
[editovat | editovat zdroj]2010–2019
[editovat | editovat zdroj]| Rok | soutěž | datum | místo | soupeř | skóre | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|---|
| 2010 | Světová skupina II | 6.–7. února | Bydhošť, Polsko |  Belgie
|
2–3 | prohra |
| Světová skupina II, baráž | 24.–25. dubna | Sopoty, Polsko |  Španělsko
|
1–4 | prohra | |
| 2011 | Zóna Evropy a Afriky, blok 1. skupiny | 2. února | Ejlat, Izrael |  Bulharsko
|
1–2 | prohra |
| 3. února |  Izrael
|
2–1 | výhra | |||
| 4. února |  Lucembursko
|
2–1 | výhra | |||
| Zóna Evropy a Afriky, baráž 1. skupiny | 5. února |  Bělorusko
|
0–2 | prohra | ||
| 2012 | Zóna Evropy a Afriky, blok 1. skupiny | 1. února | Ejlat, Izrael | Bulharsko
|
3–0 | výhra |
| 2. února |  Chorvatsko
|
3–0 | výhra | |||
| 3. února |  Rumunsko
|
2–1 | výhra | |||
| Zóna Evropy a Afriky, baráž 1. skupiny | 4. února |  Švédsko
|
1–2 | prohra | ||
| 2013 | Zóna Evropy a Afriky, blok 1. skupiny | 6. února | Ejlat, Izrael | Bulharsko
|
2–1 | výhra |
| 7. února |  Turecko
|
3–0 | výhra | |||
| 8. února | Izrael
|
2–1 | výhra | |||
| Zóna Evropy a Afriky, baráž 1. skupiny | 9. února | Chorvatsko
|
2–1 | výhra | ||
| Světová skupina II, baráž | 20.–21. dubna | Koksijde, Belgie | Belgie
|
4–1 | výhra | |
| 2014 | Světová skupina II | 8.–9. února | Borås, Švédsko | Švédsko
|
3–2 | výhra |
| Světová skupina II, baráž | 19.–20. dubna | Barcelona, Španělsko | Španělsko
|
3–2 | výhra | |
| 2015 | Světová skupina, 1. kolo | 7.–8. února | Krakov, Polsko |  Rusko
|
0–4 | prohra |
| Světová skupina II, baráž | 18.–19. dubna | Zelená Hora, Polsko |  Švýcarsko
|
2–3 | prohra | |
| 2016 | Světová skupina II | 6.–7. února | Kailua-Kona, Spojené státy | Švédsko
|
0–4 | prohra |
| Světová skupina II, baráž | 16.–17. dubna | Inowrocław, Polsko |  Tchaj-wan
|
1–4 | prohra | |
| 2017 | Zóna Evropy a Afriky, blok 1. skupiny | 8. února | Tallinn, Estonsko |  Gruzie
|
2–1 | výhra |
| 10. února |  Rakousko
|
2–1 | výhra | |||
| Zóna Evropy a Afriky, baráž 1. skupiny | 11. února |  Srbsko
|
1–2 | prohra | ||
| 2018 | Zóna Evropy a Afriky, blok 1. skupiny | 7. února | Tallinn, Estonsko | Rakousko
|
2–1 | výhra |
| 8. února |  Lotyšsko
|
1–2 | prohra | |||
| 9. února | Turecko
|
2–1 | výhra | |||
| Zóna Evropy a Afriky, baráž 1. skupiny | 10. února | Bulharsko
|
2–0 | výhra | ||
| 2019 | Zóna Evropy a Afriky, blok 1. skupiny | 6. února | Zelená Hora, Polsko | Rusko
|
1–2 | prohra |
| 7. února |  Dánsko
|
3–0 | výhra | |||
| Zóna Evropy a Afriky, baráž 1. skupiny | 8. února |  Ukrajina
|
2–1 | výhra |
2020–2029
[editovat | editovat zdroj]| Rok | úroveň | datum | místo | povrch | soupeř | skóre | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| 2021 | Zóna Evropy a Afriky, základní skupina | 6. února 2020 | Lucemburk, Lucembursko | tvrdý (h) |  Slovinsko
|
2–1 | výhra |
| 7. února 2020 | Turecko
|
3–0 | výhra | ||||
| Zóna Evropy a Afriky, zápas o postup | 8. února 2020 | Švédsko
|
2–0 | výhra | |||
| Světová baráž | 16.–17. dubna 2021 | Bytom, Polsko | tvrdý (h) |  Brazílie
|
3–2 | výhra | |
| 2022 | Kvalifikační kolo | 15.–16. dubna | Radom, Polsko | tvrdý (h) | Rumunsko
|
4–0 | výhra |
| Finálový turnaj, základní skupina | 9. listopadu | Glasgow, Spojené království | tvrdý (h) |  Spojené státy
|
1–2 | prohra | |
| 10. listopadu |  Česko
|
1–2 | prohra | ||||
| 2023 | Kvalifikační kolo | 14.–15. dubna | Astana, Kazachstán | antuka (h) |  Kazachstán
|
1–3 | prohra |
| Finálový turnaj, základní skupina | 9. listopadu | Sevilla, Španělsko | tvrdý (h) |  Kanada
|
0–3 | prohra | |
| 10. listopadu | Španělsko
|
1–2 | prohra | ||||
| 2024 | Kvalifikační kolo | 12.–13. dubna | Biel/Bienne, Švýcarsko | tvrdý (h) | Švýcarsko
|
4–0 | výhra |
| Finálový turnaj, osmifinále | 15. listopadu | Malaga, Španělsko | tvrdý (h) | Španělsko
|
2–0 | výhra | |
| Finálový turnaj, čtvrtfinále | 16. listopadu | Česko
|
2–1 | výhra | |||
| Finálový turnaj, semifinále | 18. listopadu |  Itálie
|
1–2 | prohra |
Složení týmu
[editovat | editovat zdroj]| Rok | Členky týmu | |||
|---|---|---|---|---|
| 2018 | Magda Linetteová | Magdalena Fręchová | Iga Świąteková | Alicja Rosolská |
| 2019 | Magda Linetteová | Iga Świąteková | Magdalena Fręchová | Maja Chwalińská |
| Alicja Rosolská | — | |||
| 2021 | Magda Linetteová | Iga Świąteková | Magdalena Fręchová | Maja Chwalińská |
| Alicja Rosolská | Katarzyna Kawaová | Urszula Radwańská | Weronika Falkowská | |
| 2022 | Iga Świąteková | Magda Linetteová | Magdalena Fręchová | Maja Chwalińská |
| Alicja Rosolská | Katarzyna Kawaová | Martyna Kubková | — | |
| 2023 | Magda Linetteová | Weronika Falkowská | Magdalena Fręchová | Weronika Ewaldová |
| Alicja Rosolská | Martyna Kubková | — | ||
| 2024 | Iga Świąteková | Magdalena Fręchová | Katarzyna Kawaová | Maja Chwalińská |
| Magda Linetteová | — | |||
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Poland Fed Cup team na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d e f Team Profile | Poland [online]. International Tennis Federation, 2023 [cit. 2023-12-06]. Dostupné online. (anglicky)[nedostupný zdroj]
- ↑ a b Team Profile | Poland [online]. International Tennis Federation [Wayback Machine Archive] [cit. 2023-12-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-07-25. (anglicky)
- ↑ Tenis: Swiateková nebude hrať Pohár Billie Jean Kingovej, vadí jej harmonogram | tenisové turnaje. Slovenský tenisový zväz [online]. 2022-10-03 [cit. 2022-11-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-11-09. (slovensky)
- ↑ ROJÍK, Václav. Ostuda světového tenisu? Šampionka se tvrdě ozvala. Trpět budou i Češky. Sport.cz [online]. 2023-10-09 [cit. 2023-11-08]. Dostupné online.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]Obrázky, zvuky či videa k tématu Fedcupový tým Polska na Wikimedia Commons
- Fedcupový tým Polska na stránkách Billie Jean King Cupu (anglicky)
