Extra Playful

Extra Playful je v pořadí třetí EP velšského hudebníka Johna Calea, vydané v září 2011. Jde o jeho první album složené z nového studiového materiálu od roku 2005, kdy vydal album Black Acetate,^[2] a první EP od roku 2003, kdy vyšlo 5 Tracks. S vydáním tohoto EP Cale oznámil, že na následující rok připravuje nové studiové album.^[6] Jeho vydání bylo předběžně oznámeno na jaro 2012,^[5][7] později se však přesunulo na říjen, kdy album Shifty Adventures in Nookie Wood nakonec vyšlo.^[8] Album Extra Playful vyšlo pod hlavičkou vydavatelství Double Six Records, dceřiné společnosti vydavatelství Domino Records.^[9] Jde o jeho první desku po podepsání smlouvy s tímto vydavatelstvím.^[10]

Album obsahuje pět autorských písní, ve kterých Calea doprovází kytarista Dustin Boyer, bubeník Michael Jerome a baskytarista Erik Sanko doplněni o několik dalších hudebníků, kteří hrají pouze v některých písních. Album produkoval sám Cale.^[11] Před jeho vydáním byl představen singl „Whaddya Mean by That?“, k němuž později vznikl i videoklip.^[12] Několik týdnů po vydání základního alba vyšla ještě jeho speciální verze doplněná o dvě další skladby. V dubnu 2012 vyšlo album remixů písní z tohoto alba; mezi jejich autory jsou vedle jiných Maria Minerva a Tim Hecker.^[13]

Vydání EP bylo oznámeno v polovině července 2011.^[14][15] Název „Extra Playful“ vznikl poté, co se Cale snažil sehnat dvě slova, přičemž první by začínalo na „E“ a druhé na „P“.^[16] Na bílém podkladu obalu alba je černý kabel opatřený zástrčkami situovaný do tvaru Caleova podpisu. Ve spodní části je pak napsáno „EP: Extra Playful“. Speciální „černá“ verze má černý podklad a zbytek je v bílé barvě. První a jediný singl z alba „Whaddya Mean by That?“ byl představen 25. července 2011 a vyšel pouze digitálně na internetu, nikoliv však na CD ani gramofonové desce. Obal singlu je podobný obalu EP, jediným rozdílem je změna textu „EP: Extra Playful“ na „Whaddya Mean by That“.

Album samotné poprvé vyšlo 19. září 2011 na 12" gramofonové desce pod hlavičkou vydavatelství Double Six Records.^[11] Jako bonus byl k této verzi v bookletu uveden i kód pro stažení v elektronické verze; rovněž zde bylo chybně uvedeno, že má mít deska 45 otáček za minutu (používané pro singly), ale ve skutečnosti měla 33 otáček (používané pro dlouhohrající desky).^[11][17] Na CD vyšlo až 10. října 2011, zde již kód pro stažení z internetu uveden nebyl. Dne 25. listopadu 2011, na černý pátek – tedy den po díkůvzdání, vyšla pouze na CD speciální verze Black Edition (anglicky černá edice), která obsahuje ještě dvě skladby navíc.^[18] Tato verze byla dostupná pouze ve Spojených státech a vyšla v omezeném počtu 2 000 kusů.^[19]

Dne 21. dubna 2012, u příležitosti Record Store Day – dne, kdy jsou vydávána raritní vinylová alba na podporu nezávislým prodejcům, vyšlo album Extra Playful: Transitions obsahující remixy několika skladeb z tohoto EP doplněno o dvě skladby, které jsou poctou Johnu Caleovi.^[20] Původně bylo nahrávací společností oznámeno, že v bookletu bude uveden kód pro digitální stažení alba z Internetu; ve skutečnosti tomu však tak nebylo.^[21] Počet desek byl omezen na 750 kusů a album vyšlo na bílé 150gramové gramofonové desce.^[21] O dva dny později vyšlo i v digitální verzi buď ve formátu FLAC nebo MP3 (320kbit/s).^[22] Představili se zde Maria Minerva (remix „Whaddya Mean by That“), Actress (remix „Perfection“) a Alva Noto (remix „Catastrofuk“). Dále pak Leyland Kirby („Watching and Waiting for You to Begin“) a Tim Hecker („Suffocation Raga for John Cale“).^[20]

Album otevírá píseň „Catastrofuk“, kterou Cale (zpočátku pod názvem „Catastrophic“)^[23] uváděl při svých koncertech již od června 2008, kdy ji poprvé představil v Oxfordu.^[24] K písni byl představen videoklip, který režírovala Caleova dcera Eden.^[25] Cale ve videu chodí ve skafandru na cizí planetě;^[25] mimo něj v něm vystupují ještě tři děti při čajovém dýchánku.^[26] Píseň je v rychlém tempu a začíná nejprve hrou na akustickou kytaru, postupně se přidává fuzz basa doplněná o krátká sóla na elektrickou kytaru, občasně se zde vyskytuje i klavír, ale hlavně různé elektronické smyčky.^[6] Pojednává o tom, že se občas různé věci vymknou kontrole.^[27] Další píseň „Whaddya Mean by That?“ rovněž poprvé na koncertě zahrál v červnu 2008 v Oxfordu.^[24] Jde o pomalou píseň, která je se svou délkou pět a půl minuty nejdelší písní z alba. Kytarové sólo se v ní přelíná z jednoho reproduktoru do druhého.^[6] Na rozdíl od první písně, kde hraje na bicí Michael Jerome, jej zde vystřídal Deantoni Parks.^[11] Rovněž k této písni byl natočen videoklip; režiséry jsou v tomto případě Charlie & Joe.^{[28][p 1]} Ve videu Cale chodí po lese. Video bylo představeno 20. září 2011.^[29]

Skladba „Hey Ray“ pojednávající o americkém výtvarníkovi Rayi Johnsonovi, který byl jedním z prvních umělců, které Cale potkal po svém příjezdu do New Yorku,^[27][30] byla představena již v lednu 2007 na koncertě ve Wrexhamu v Anglii. V každém verši jedné sloky textu Cale zmiňuje různé události v letech 1963 až 1968, začíná „na Lispenard Street“,^{[p 2]} končí pak rokem 1967 („to je zlatý věk“) a na úplný konec, pro rok 1968, je „a to je vše“.^[2] Inspirací pro vznik této písně byly dopisy, které Johnson v šedesátých letech psal Caleovi.^[6] Doprovodné vokály v této písni zpívají zpěvačky Noelle Scaggs a Destani Wolf. V pozadí francouzsky zpívané písně „Pile a L'heure“ zní violové drony, které Cale využívá již od počátku své kariéry, a výrazné bicí.^[6][32] Ke konci písně je slyšet hluk jako při výbuchu.^[33] Tato píseň byla v alternativní verzi použita při závěrečných titulcích ve filmu Sport de filles francouzské režisérky Patricie Mazuyové. Cale je rovněž autorem originální hudby k tomuto filmu zasazené do jeho děje.^[34]

Standardní verzi EP uzavírá píseň nazvaná „Perfection“, ve které znějí výrazné syntetizované bicí.^[35] Speciální verze obsahuje ještě dvě skladby navíc.^[36] První z nich nese název „Bluetooth Swings“. Její remix (s doplněným názvem „Bluetooth Swings Redux“) byl vydán jako bonus na speciální verzi alba Shifty Adventures in Nookie Wood.^[37] Poslední píseň nazvanou „The Hanging“ provází trubka Chrise Bautisty.^[18]

Po vydání alba Cale vyrazil na turné, během něhož odehrál patnáct koncertů ve Francii, dva ve Švýcarsku, jeden v Norsku, tři ve Švédsku a jeden v Dánsku.^[38] Vedle kytaristy Dustina Boyera a bubeníka Michaela Jerome, kteří hráli i na albu, jej zde doprovázel ještě baskytarista Joey Maramba.^[39]

Všechny skladby napsal, aranžoval a produkoval John Cale. Na gramofonové verzi jsou první dvě písně na první straně desky a zbylé tři na druhé. Speciální „černá“ verze vyšla pouze na CD.

Hudebníci

• John Cale – zpěv, klávesy, syntezátory, kytara, viola, baskytara
• Dustin Boyer – kytara, syntezátory, doprovodné vokály
• Michael Jerome – bicí, perkuse, doprovodné vokály
• Erik Sanko – baskytara, doprovodné vokály
• Deantoni Parks – bicí v „Whaddya Mean by That?“ a „Bluetooth Swings“
• Chris Bautista – trubka v „The Hanging“
• Noelle Scaggs – doprovodné vokály v „Hey Ray“
• Destani Wolf – doprovodné vokály v „Hey Ray“

Technická podpora

• John Cale – produkce
• Mickey Petralia – mixing
• Dustin Boyer – nahrávání
• Nita Scott – výkonný producent

• PopMatters ^[1]
• Pitchfork Media ^[2]
• Spin ^[3]
• Consequence of Sound ^[4]
• Tiny Mix Tapes ^[5]
• The Gap ^[40]
• Record Collector ^[41]
• Drowned in Sound (7/10)^[42]
• Contact Music (9/10)^[6]
• The Grid (7/10)^[43]

• Extra Playful na Allmusic (anglicky)