Dióna

Řečtí bohové; řady
	Prvotní bohové;
	Olympané;
	Vodní bohové;
	Podsvětní bohové;
	Personifikované představy;
	Jiní bohové;
	Titáni;
	Dvanáct Titánů:;
	Ókeanos a Téthys,;
	Hyperión a Theia,;
	Koios a Foibé,;
	Kronos a Rheia,;
	Mnémosyné, Themis,;
	Krios, Iapetos;
	Iapetovi synové:;
	Atlás, Prométheus,;
	Epimétheus, Menoitios;

Dióna
Dióna
Partner(ka)	Zeus
Děti	Afrodíté; Dionýsos; Niobé; Aphrodite Pandemos
Rodiče	Okeanos, Úranos a Aithér a Téthys a Gaia
Příbuzní	Anterós, Deimos, Erós, Fobos, Harmonia, Hímeros, Hermafrodítos, Hymén, Priapos, Rhodos, Eryx, Týché, Peithó, Aineiás, Polykaón (syn Bouta), Golgos, Adrestia, Grácie a Lirnos (vnoučata)
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hestia, Dióné a Afrodíta, 435 př. n. l., Londra, British Museum.

Dióna nebo také Dioné (latinsky Diona) je v řecké mytologii poněkud nejasná postava nebo alespoň její původ.

Podle Pelasgického mýtu o stvoření světa je tato titánka dcerou bohyně Eurynomé a hada Ofióna. Společně s titánem Kríem jsou přiděleni planetě Marsu. S Diem má údajně dceru Afrodítu (o té však zase jiná verze praví, že se zrodila z mořské pěny). Tato verze je uváděna Homérem.

Jinde je Dióna uváděna jako bohyně deště a pramenů a byla dcerou Ókeanovou nebo Poseidónovou.

V Illiadě Afrodíta odešla k Dióně poté, co byla zraněna při ochraně svého syna Aineia, bojujícího na straně Trojanů před Diomédem. V této epizodě se zdá být Dióna ekvivalentem Rhey – matky Země, kterou Homér umístil na Olymp. Indoevropské jméno Dione ve skutečnosti neznamená nic víc než jednoduše titul: Bohyně, etymologická ženská forma jména Zeus. Římská Diana má podobný etymologický význam, ale není nijak spojená s Diónou.

Později je Afrodíta někdy v Iliadě zmiňována jako „Dionaea“, či dokonce jako „Dione“, nebo jen „bohyně“ (Peck 1898). U starověkých věšteb od Dia v Dodoně, je uváděna více Dione než Héra jako bohyně trávící svůj čas s Diem, jak nám ukazuje mnoho dochovavších se děkovných nápisů.

Ačkoliv Dióna není u Hesioda řazena mezi Titány, objevuje se namísto toho v jeho díle Theogonia v dlouhé řadě Ókeanoven, naproti tomu Apollodorus ji mezi Titány zahrnuje (1.1.3 a 1.3.1).

Starobylý král Tantalos z Lýdie měl Dióne za svou choť. Římský spisovatel Hyginus (Báje 82, 83) tvrdí, že Dióna je dcerou Atlanta a matkou Pelopa, Niobé a Brotea, které měla spolu s Tantalem.

Podívejte se také na Ovidiovy Proměny a Pausania 3.22.4.: Jestliže jeho manželkou byla bohyně, pak to ospravedlňuje jeho autoritu jako pozemského, viditelného manžela bohyně.

Odkazy

Reference

↑ Диона. In: Encyklopedický slovník Brockhaus-Jefron, svazek Xa.
↑ Niobe. In: Skutečný slovník klasických starožitností od Lubkera.
↑ Tantalus. In: Skutečný slovník klasických starožitností od Lubkera.
↑ ^a ^b Hésiodos: Θεογονία.
↑ ^a ^b Pseudo-Apollodóros Pseudo-Apollodóros: Βιβλιοθήκη.

Literatura

Slovník antické kultury, nakl. Svoboda, Praha, 1974
Robert Graves (1982), Řecké mýty – Odeon, Praha
Gerhard Löwe, Heindrich Alexander Stoll, ABC Antiky
Publius Ovidius Naso, Proměny
Rudolf Mertlík, Starověké báje a pověsti
Vojtěch Zamarovský (2005), Bohové a hrdinové antických bájí – BRÁNA s.r.o., Praha, ISBN 80-7243-266-4

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Dióna na Wikimedia Commons
http://www.theoi.com/Titan/TitanisDione.html – výtahy z originálních Řeckých pramenů (anglicky)

[a5b82deb9182dda132c3dace967f6cd8865f5bae-1] Диона. In: Encyklopedický slovník Brockhaus-Jefron, svazek Xa.

[7a3ca44b20d8b915b60052703a36c075f4cfc7af-2] Niobe. In: Skutečný slovník klasických starožitností od Lubkera.

[91d4639d0ed85a60402b7b6fb6cb3f504c3dc5ed-3] Tantalus. In: Skutečný slovník klasických starožitností od Lubkera.

[3464e082f8aea23dddf8d12078092f625573f63b-4] Hésiodos: Θεογονία.

[0270e507f1051961c831cc49b6b3186f091a7e2c-5] Pseudo-Apollodóros Pseudo-Apollodóros: Βιβλιοθήκη.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]