George Sandová

George Sandová
foto: Nadar, 1864
Rodné jméno	Amantine Lucile Aurore Dupin de Francueil
Narození	1. července 1804 6. pařížský obvod
Úmrtí	8. června 1876 (ve věku 71 let) Nohant-Vic
Příčina úmrtí	střevní neprůchodnost
Místo pohřbení	Nohant-Vic
Pseudonym	George Sand
Povolání	spisovatelka
Národnost	francouzská
Stát	Francie
Významná díla	Valentina, Rodové tajemství, Consuela
Manžel(ka)	François Casimir Dudevant
Partner(ka)	Alfred de Musset, Frédéric Chopin, Prosper Mérimée a Louis Blanc
Děti	Jean-François-Maurice-Arnauld Dudevant[1][2] Solange Dudevant-Sand[2]
Rodiče	Maurice Dupin de Francueil[2] a Sophie Victoire Delaborde[2]
Příbuzní	Aurore Sand a Gabrielle Sand (vnoučata)
Vlivy	Adam Mickiewicz Jean-Jacques Rousseau François René de Chateaubriand Aristotelés Charles Louis Montesquieu … více na Wikidatech
Podpis
multimediální obsah na Commons
galerie na Commons
původní texty na Wikizdrojích
citáty na Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

George Sandová (přechýlená forma mužského pseudonymu George Sand), vlastním jménem Amantine Aurore Lucile Dupin de Francueil, baronka Dudevant (1. července 1804, Paříž – 8. června 1876, Nohant-Vic), byla francouzská romantická spisovatelka.

George Sandová pocházela ze šlechtického rodu. Její otec Maurice Dupin de Francueil byl důstojník Napoleonovy armády a vnuk francouzského maršála Hermana Moritze von Sachsen, známého jako Maréchal de Saxe, který byl nemanželským synem polského krále a saského kurfiřta Augusta II. Silného. Roku 1822, tedy ve věku 18 let, se Amandine Aurore Lucile Dupin de Francueil provdala za advokáta Françoise Casimira Dudevanta, se kterým pak měla dvě děti, Maurice Sanda, celým křestním jménem Jean-François-Maurice-Arnauld (1823–1889), a Solange Sand (1828–1899). V roce 1835 opustila baronka manžela kvůli jeho hrubému chování vůči ní i i vůči dětem a roku 1836 se rozvedli. Brzy poté začala George Sandová preferovat mužský styl oblékání, což zdůvodňovala ekonomickou situací. Tento způsob odívání však neprosazovala nijak důsledně. Při společenských příležitostech si oblékala dámské šaty.

George Sandová žila na zámku Nohant ve střední Francii, v departementu Indre, asi 50 km jihozápadně od Bourges. V roce 1836 pobývala na tomto zámku také její přítelkyně Marie d'Agoult společně se svým novým partnerem, proslulým klavírním virtuózem a skladatelem Franzem Lisztem.^[3] O nikoliv bezkonfliktním vztahu obou přítelkyň podala George Sandová zprávu ve svém životopise.^[4]

George Sandová se stala proslulou také svým sexuálním životem, který byl mnoha lidem známější než její dílo. Měla postupně vztah s Alfredem de Musset, Franzem Lisztem, Prosperem Mériméem a především s Fryderykem Chopinem, o něhož obětavě pečovala a rozešla se s ním až krátce před jeho smrtí (1849). Známým se stal i její poměr s herečkou Marií Dorvalovou. Byla také blízkou přítelkyní romanopisce Honoré de Balzaca i malíře Eugène Delacroix.

Určitou zajímavostí je, že George Sandová patřila mezi kuřáky dýmky, což bylo u tehdejších žen (podobně jako dnes) poměrně výjimečné.

Spisovatelka zemřela 8. června 1876 na zámku Nohant, pochována je na hřbitově v obci Nohant-Vic v departementu Indre.

Původně zněl autorský pseudonym Jules Sand. Vytvořil jej spisovatel Henri de Latouche pro román Rose et Blanche. Mladá autorka toto dílo pouze načrtla, zpracoval je však její tehdejší přítel, spisovatel Jules Sandeau. Aby mu nebyl přisuzován nový, výhradně autorkou napsaný román Indiana, a aby se přitom vyhovělo požadavku nakladatele na stejný pseudonym, navrhl Latouche kompromis: spisovatelka si zvolí jiné křestní jméno, oba autoři budou považováni za bratry či bratrance. Spisovatelka si pak zvolila mužské křestní jméno George. Pseudonym jí zajistil neplánovanou popularitu u německých příznivců popraveného studenta Karla Sanda, vraha spisovatele a nepřítele liberalismu Augusta von Kotzebue.^[5]

Ačkoliv byl její pseudonym vědomě zvolen jako mužský, v češtině je většinou přechylován na Sandová.^[6][7] Přechýlený tvar se objevuje již od 19. století,^{[pozn. 1]} ale někdy je považován kvůli zženštění zvoleného mužského pseudonymu za nesprávný.^[11]

Ve svých více než 70 románech se George Sandová soustředila především na otázku společenského postavení žen a stala se tak bojovnicí za jejich právo mít vlastní citový život. Dalším tématem, kterému se věnovala, je život na vesnici, který popisuje idealizovaným způsobem. Její dílo mělo výrazný vliv na řadu dalších spisovatelů. U českých autorů je její vliv nejpatrnější v díle Boženy Němcové a Karoliny Světlé.

Katolická církev zařadila „všechny milostné romány“ (omnes fabulae amatoriae) této spisovatelky na Index zakázaných knih.^{[12][pozn. 2]} Zajímavostí je, že je autorkou i dvou románů o slavných osobnostech české historie z husitského období: Jean Zyska (Jan Žižka, 1843)^[13] a Procope le Grand (Prokop Holý, 1844)^[14] (atp.). Toto období českých dějin, které nastudovala s pozoruhodnou hloubkou a přesností, nechápe jako náboženský střet, ale jako střet sociální, což je pojetí, které odpovídá představám utopického socialismu.

Sandová napsala také více než 20 divadelních her.

Napsala rovněž několik politických a literárně kritických, nepříliš úspěšných pojednání.

Mimo tato díla se zachovala i její rozsáhlá korespondence, obsahující více než 40 tisíc dopisů.

První český překlad (Leone Leoni) vyšel v Praze roku 1836.

• Konsuelo – př. Žofie Podlipská; část díla se odehrává v Čechách – na Šumavě. Praha: I. L. Kober, 1865
• Hraběnka z Rudolstadtu – př. Žofie Podlipská. Praha: I. L. Kober, 1867
• Markýz de Villemer: román – př. Bohuslava Záleská. Praha: Theodor Mourek, 1874
• Johana pasačka epnellská: román – př. Hedvika Hellichová. Praha: Theodor Mourek,1875
• Nalezenec – př. J. B...r. Praha: Spolek pro vydávání laciných knih, 1876
• Indiana: autobiografický román – př. Ladislav Hejtmánek. Mladá Boleslav: Karel Vačlena, 1882
• Bludička: vesnická povídka – př. J. P. Lhotecký. Praha: J. Zeman, 1884
• Malá Fadetka – př. Václav Černý. Praha: Alois Hynek, 1884
• Dvě povídky – př. E. V. Hynek. Praha: Alois Hynek, 1886
• Kristián Waldo aneb Cesty osudu – př. Miloš Vyšín. Praha: Časopis Poplatník, 1905
• Dobráček – př. Jaroslav Janeček; s 50 ilustracemi J. Friedricha. Praha: J. R. Vilímek, 1909
• Markýza – in: 1000 nejkrásnějších novel č. 57; př. Karel Šafář. Praha: J. R. Vilímek, 1913
• Křídla odvahy – př. Zdeňka Foustková; s obrázkem F. Zychy. Praha: Alois Hynek, 1914
• Loď za loď, ženu za ženu – př. Jiří Rozmar. Praha: S. Klika, 1921
• Ďáblova bažina: román – př. A. Bareš. Brno: vlastním nákladem, 1924
• Láska ženy – př. Viktor Miller. Praha: Otto Girgal, 1925
• Láska nalezencova: obrázek ze života venkovského o třech dějstvích – pro české jeviště upravil Gusta Spáčil. Brtnice: Josef Birnbaum, 1926
• Tajemník její výsosti – př. Jiří Vičar. Praha: Jan Svátek, 1926
• Francia: novela – př. V. Seifert. Praha: Šolc a Šimáček, 1926
• Flavie: románek v dopisech – př. M. Janská. Praha: Šolc a Šimáček, 1926
• Hřích pana Antonína – př. Václav Vitinger. Praha: Leopold Mazáč 1926
• Ona a on: román – př. Josef Jánský. Praha: Alois Neubert, 1926
• Valentina: autobiografický román – př. Jiří Vičar. Praha: Jan Svátek, 1926
• Kniha vášně: román – př. Josef V. Sterzinger. Praha: J. R. Vilímek, 1927
• George Sandová: kniha vášně: román – Dora Dunckerová, George Sandová; př. J. V. Sterzinger. Praha: J. R. Vilímek, 1927
• Tajemství rodu Maupratů: román – př. Vladislav Rovinský; ilustrovala Libuše Lepařová. Praha: J. Svátek, 1928
• Román zpěvačky – př. Jar. K. Vídeň: Antonín Machát, 1929
• Jana: román – př. Vladislav Rovinský; ilustrovala Libuše Lepařová. Praha: Jan Svátek, 1929
• Malá Fadettka: rozkošný cvrček – př. M. L. Kühnlová. Praha: I. L. Kober, 1929
• Ďáblův močál: Mattea – př. Jiří Vičar. Praha: Jan Otto, 1930
• O nejkrásnější dívku v Benátkách: román – př. Jiří Vičar. Praha: Politika, 1930
• Mistři dudáci – př. M. Štorm. Praha: Rudolf Kmoch, 1947
• Obrazy ze soukromého i veřejného života zvířat: studie současných mravů – napsali pod vedením P. J. Stahla Honoré de Balzac, L. Baude, Émile de la Bédollierre, P. Bernard, Louis-Francois L'Héritier, Jules Janin, Edward Lemoine, M. Ménessierová-Nodierová, Alfred de Musset, Paul de Musset, Charles Nodier, George Sandová, Louis Viardot; ilustroval J. I. I. Grandville; přeložil, úvodem a poznámkami opatřil Radovan Krátký; doslov napsal Václav Sivko. Praha: SNKLHU, 1956
• Vandrovní tovaryš: román – př. Jaroslav Pocha, Růžena Pochová; vysvětlivky Alena Hartmanová; doslov Josef Kopal. Praha: SNKLHU, 1959
• Dvě lásky mladého Horáce – př. Jan Holický. Praha: Lidové nakladatelství, 1972
• Valentina – Rodové tajemství – Jana. Praha: Odeon 1977
• Psaní o lásce – př. Jaroslav Simonides. Praha. Supraphon, 1983
• Consuela – př. Drahoslava Janderová. Praha: Svoboda 1988.

• 
  Podobizny George Sandové
• 
  George Sandová
• 
  George Sandová od Félixe Nadara
• 
  Manžel George Sandové, baron Casimir Dudevant
• 
  Nohant-Vic, Château George Sand, 'Zámek Nohant-Vic' (1875)
• 
  Nohant-Vic, Château George Sand ('Zámek Nohant-Vic')
• 
  Její syn, spisovatel Maurice Dudevant-Sand (1823–1889)
• 
  Její dcera Solange Clésingerová, roz. Dudevantová-Sandová (1828–1899)
• 
  Hrob George Sandové v Nohant-Vic (Indre, Francie)
• 
  Podpis George Sandové (1804–1876), psaní z roku 1857
• 
  Aurore Sandová (1866–1961), dcera Maurice Dudevant-Sand, 1886
• 
  Gabrielle Sandová (1868–1909), dcera Maurice Dudevant-Sand, 1886
• 
  Gabrielle Dudevantová-Sandová (1868–1909)
• 
  Jeanne-Gabrielle Clésingerová (1849–1855), dcera Augusta Clésingera (1814–1883) a Solange Dudevantové-Sandové, 1850

V tomto článku byl použit překlad textu z článku George Sand na anglické Wikipedii.

• Byla George Sand v Čechách? – P. M. Haškovec. Brno: Masarykova univerzita, 1925
• Lásky George Sandové – Maurice Roya; přeložil a upravil J. O. Parma. Praha: Jan Svátek, 1929
• Živelné srdce: román ze života George Sandové – Frances Winwarová; přeložila z angličtiny A. Fleischerová-Janovská. Praha: F. Kosek, 1947
• George Sand – Marie Šmrhová. Praha: Orbis, 1948
• Kdo je Němirovič-Dančenko – Ivan Hollman. Kdo je Elizabeth Barrett Browningová – Hana Žantovská. Kdo je Fr. Jar. Rubeš – Vladimír Preclík. Kdo je Jan F. Kittl – Marie Tarantová. Kdo je N. G.Černyševskij – Milan Jariš. Kdo je George Sand – Marie Šmrhová. Kdo je I. F. Semmelweis – Fr. Pachner. Kdo je F. A. Gerstner – Josef Hons. Kdo je Charles Fourier – František Červinka. Praha: Orbis, 1949
• Social. utopismus v dílech George Sand – Milada Lejková: Praha: Univerzita Karlova, 1952
• George Sand a Čechy – Vladimír Brett. Praha: Národní muzeum, 1965
• Lélia, neboli, Život George Sandové – André Maurois; přeložil a vysvětlivkami opatřil Břetislav Štorm; verše přeložil Petr Kopta; doslov Otakar Novák: Praha: Odeon, 1966
• LAGARDÉ, André; MICHARD, Laurent. Francouzská literatura 19. století. Praha: Garamond, 2008. 579 s. ISBN 978-80-7407-026-6. 
• FISCHER, Jan Otokar a kol. Dějiny francouzské literatury 19. a 20. století. Díl 1., 1789–1870. 2. vyd. Praha: Academia, 1981. 657 s. [Kapitola „Sandová“ je na str. 284–297.]
• ŠIMEK, Otokar. Dějiny francouzské literatury v obrysech. Díl 4., Literatura 18. a 19. století. 1. vyd. Praha: SNKLU, 1962. 636 s. [Viz kapitolu „George Sandová“ na str. 475–479.]
• KOPAL, Josef. Dějiny francouzské literatury. 1. vyd. Praha: Melantrich, 1949. 472 s. [Kapitola „George Sand“ na str. 344–347.]
• KOPAL, Josef. George Sandová a Božena Němcová: [přednáška]. Praha: Jednota československých matematiků a fysiků, 1937. 27, [I] s. Sbírka přednášek a rozprav extenze československých vysokých škol v Republice Československé. Řada III, Extense Uuniversity Komenského v Bratislavě; sv. 9.
• MACURA, Vladimír a kol. Slovník světových literárních děl. 2. svazek, M–Ž. 1. vyd. Praha: Odeon, 1988. 459 s. [Stať „Malá Fadetka“ na str. 212–213.]
• ŠALDA, František Xaver a BLAHYNKA, Milan, ed. Šaldův slovník naučný: výběr z hesel F. X. Šaldy v Ottově slovníku naučném 1894–1908. 1. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1986. 353 s. [Heslo „George Sand“ je otištěno na str. 248–251.]
• FRANCE, Anatole. Z francouzské literatury. 1. vyd. Praha: SNDK, 1964. 402, [3] s. Spisy / Anatole France; sv. 12. Knihovna klasiků. [Stať „George Sandová a idealismus v umění“ je otištěna na str. 325–330.]
• KADEŘÁVEK, Eugen Jan N. O atheismu čili bezbožectví. V Olomouci: Tiskem a nákladem knížearcibiskupské knih- a kamenotiskárny, 1878. 130 s. [Katolické zhodnocení života a díla „Jiřiny Sandové“ se nachází na str. 121–125.]

• Seznam francouzských spisovatelů

• Obrázky, zvuky či videa k tématu George Sandová na Wikimedia Commons
• Autor George Sandová ve Wikizdrojích
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je George Sandová
• Plné texty děl autora George Sandová na projektu Gutenberg (anglicky)
• Galerie George Sandová na Wikimedia Commons
• Osoba George Sandová ve Wikicitátech