[go: up one dir, main page]
More Web Proxy on the site http://driver.im/Přeskočit na obsah

Bedřich Karel ze Schwarzenbergu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Bedřich I.
kníže ze Schwarzenbergu
2. hlava schwarzenberské sekundogenitury, kníže ze Schwarzenbergu
Ve funkci:
15. říjen 1820 – 1830[1][2]
vzdal se titulu ve prospěch bratra
PředchůdceKarel I. Filip ze Schwarzenbergu
NástupceKarel II. ze Schwarzenbergu
Vojenská služba
SlužbaRakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Hodnostgenerálmajor (1851)

Narození30. září 1800
Vídeň
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí6. března 1870 (ve věku 69 let)
Vídeň
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbeníSchwarzenberská hrobka v Orlíku nad Vltavou
TitulHodnostní korunka náležící titulu kníže kníže
RodičeKarel I. Filip ze Schwarzenbergu (1771–1820) a Marie Anna z Hohenfeldu (1767/1768–1848)
Příbuznístrýc: Josef II. ze Schwarzenbergu (1769–1833)
bratr: Karel II. ze Schwarzenbergu (1802–1858)
bratr: Leopold ze Schwarzenbergu (1803–1873)
Profesešlechtic
vojevůdce
Náboženstvířímskokatolické
CommonsFriedrich Karl Schwarzenberg
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bedřich Karel kníže ze Schwarzenbergu (německy Friedrich Karl Fürst zu Schwarzenberg; 30. září 1800 Vídeň6. března 1870 Vídeň) byl česko-rakouský šlechtic, zemský vlastenec[3] a vojevůdce císařské armády. Zanechal po sobě obsáhlé zápisky o svém dobrodružném životě.

Narodil se jako Friedrich Karl Johan Nepomuk Joseph Prinz zu Schwarzenberg, nejstarší syn slavného vojevůdce a diplomata Karla I. Filipa ze Schwarzenbergu a jeho manželky Marie Anny z Hohenfeldu.

Na podzim roku 1816 nastoupil jako kadet ke schwarzenberským hulánům. V roce 1818 byl povýšen na nadporučíka. V roce 1820 se účastnil ve válce proti Neapoli. Byl nejstarší ze sourozenců, ale zřekl se role hlavy rodu ve prospěch svého mladšího bratra Karla II. a přenechal mu knížecí hodnost a starost o rodový majetek mladšímu bratrovi Karlovi II. (1802–1858).[4] V roce 1830 se zúčastnil tažení Francouzů proti Alžíru. Po návratu do Vídně sepsal roku 1834 zážitky z tohoto tažení. Roku 1846 se účastnil jako rakouský důstojník války v Haliči. V roce 1848 se účastnil potlačení povstání v Itálii a Uhersku. V roce 1851 byl povýšen do hodnosti generálmajora. Jako válečník na volné noze se účastnil karlistických válek ve Španělsku.

Získal přízvisko „poslední lancknecht“.

Jeho mateřským jazykem byla francouzština, pak ovládal češtinu, německy se naučil až později.[1]

Stromy přátelství

[editovat | editovat zdroj]

V lese u Orlíka v roce 1843 - v roce 30. výročí bitvy u Lipska, v níž maršálek Karel Filip ze Schwarzenbergu (1771–1820) vyhrál – se sešli členové orlické větve Schwarzenbergů. Na místě každý z nich zasadil jeden dub. Dubů bylo zasazeno sedm, nejčestnější místo patřil Marii Anně, vdově po maršálkovi. Na jednotlivých dubech jsou dnes umístěny tabulky se jmény. Dubů je již pouze pět: Karel II., Bedřich, Marie, Gabriela, Josefina.

Místo v lese se nazývá stromy přátelství na zelené turistické značce u rozcestí Sv. Anny 7 km od zámku Orlík.[5]

Dílo Bedřicha Schwarzenberga

[editovat | editovat zdroj]
  1. a b ŽUPANIČ, Jan; STELLNER, František. Encyklopedie knížecích rodů zemí Koruny české. Praha: Nakladatelství Aleš Skřivan ml., 2001. 344 s. ISBN 80-86493-00-8. S. 248. 
  2. DROCÁR, Jan. Arnošt princ Schwarzenberg [online]. Historická šlechta, 2015 [cit. 2022-12-02]. Dostupné online. 
  3. HRNČÍŘOVÁ, Alena. Orličtí Schwarzenberkové a jejich úřednictvo mezi léty 1848 a 1948. České Budějovice, 2013 [cit. 2024-09-11]. Diplomová práce. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Filozofická fakulta, Ústav archivnictví a pomocných věd historických. Vedoucí práce Josef Hrdlička. s. 17. Dostupné online.
  4. KALENSKÁ, Renata. Připraven sloužit. Rozhovor s Karlem Schwarzenbergem. Praha: N media a. s., 2021. 308 s. ISBN 978-80-88433-02-6. S. 36.
  5. PEŇÁS, Jiří. Výpravy s knížetem po schwarzenberských místech. Praha: Echo Media, 2024. 187 s. ISBN 978-80-909077-1-3. S. 173. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • SCHWARZENBERG, Karel; HVÍŽĎALA, Karel. Knížecí kniha. Praha: Galén, 2015. 414 s. ISBN 978-80-7492-221-3. S. 51–52. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]