Arthur Breisky

Arthur Breisky
Arthur Vincenc Josef Breiský
Rodné jméno	Arthur Vincenc Josef Breiský
Narození	14. května 1885 Roudnice nad Labem, Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	10. července 1910 (ve věku 25 let) New York, USA USA
Příčina úmrtí	špatná manipulace s výtahem (rozdrcení hlavy)
Povolání	prozaik a překladatel
Národnost	česká
Témata	próza a překladatelská činnost
Literární hnutí	symbolistická dekadence
Významná díla	Triumf zla: essaie a evokace
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Arthur Breisky, vlastním jménem Arthur Vincenc Josef Breiský (14. května 1885, Roudnice nad Labem^[1] – 10. července 1910, New York) byl český prozaik a překladatel, jeden z nejvýraznějších představitelů české symbolistické dekadence.^[2][3]

Arthur se narodil jako syn komisaře finanční stráže, který se kvůli své profesi často stěhoval. Rodina nejprve odešla z Roudnice do Vysokého Mýta a poté do Prahy, kde Breisky začal studovat reálné gymnázium na Malé Straně. Po přestěhování rodiny do Slaného pokračoval od roku 1899 ve studiu na reálce v  Lounech, kde již provokoval svými anarchistickými a dekadentními postoji. Jeho problémy s řádem školy a odpor k dogmatům vzdělávání vyvrcholily u maturity v roce 1903, kterou nesložil, protože údajně odmítl při zkoušce z dějepisu titulovat Františka Josefa I. „Jeho Veličenstvem, císařem a králem“. Věnoval se pak vlastnímu studiu a vzdělávání četbou evropské literatury.

Od roku 1904 pracoval Breisky jako celní úředník v Teplicích a později v Děčíně. V té době začal také publikovat své eseje a kritiky v různých časopisech, například ve Stráži na Oharce, Přehledu, Rozhledech a od roku 1907 v Moderní revui, časopise české dekadence. V letech 1906 až 1909 vydal čtyři knihy překladů, z nichž nejzajímavější je Stevensonův Klub sebevrahů z roku 1909, do kterého podvrhl své dvě vlastní práce Báseň v próze a Zpověď grafomanova, což byla jedna z jeho mystifikací.

Breisky byl důsledným stoupencem lartpourlartismu a vyznával meditativní samotářství, které mu umožňovalo úniky do uměleckých snů a imaginárních životů. To, jeho sklon k mystifikacím a sblížení s pražským uměleckým světem mělo za následek, že začal žít dvojím životem. Při svých pravidelných návštěvách v Praze a v Drážďanech vystupoval po vzoru Oscara Wilda jako elegantní aristokratický soukromník a mladý dandy zabývající se uměním. Své pojetí dandysmu shrnul do vynikající eseje Kvintesence dandysmu, podle které se celá společnost dělí na vítěze nad životem a jeho otroky – tedy na dandye a na ty ostatní.

Předstíraný nákladný život jej však přivedl do finančních problémů, které se rozhodl vyřešit roku 1910 brzy po vydání své knihy esejů Triumf zla, odjezdem do USA. Pracoval zde však z nedostatku něčeho lepšího jako liftboy v jedné newyorské nemocnici, kde byl 10. července téhož roku nalezen v důsledku neopatrné manipulace s výtahem s rozdrcenou hlavou. Protože byl identifikován jen podle dokladů, zrodila se domněnka, že jeho smrt je další z jeho mystifikací, že je naživu a dále žije někde v Americe. Jedna z próz ve sbírce Triumf zla líčí podobně fingovanou smrt Oscara Wilda a spisovatelův následný život v ústraní. Byl dokonce ztotožňován se záhadným spisovatelem B. Travenem, jehož identita nebyla dlouho známa.

• Moře, nedokončený román,
• Triumf zla: essaie a evokace (1910), soubor imaginárních portrétů velkých postav historie (jako byli římští císařové Tiberius a Nero, malíř Antoine Watteau nebo spisovatelé lord Byron, Charles Baudelaire a Oscar Wilde, ve kterých ukazoval jejich negativní rysy jako aristokratická a společností nepochopená gesta.
• Dvě novely (1927), posmrtně, knižní vydání novel Báseň v próze a Zpověď grafomanova, které roku 1909 Breisky přidal ke svému překladu Stevensonova Klubu sebevrahů a vydával je za Stevensonovo dílo,
• Střepy zrcadel (1929), eseje, posmrtně,
• Sebrané spisy vydalo nakladatelství Thyrsus v Praze v letech 1996–1997:

1. V království chimér (1997), korespondence a rukopisy z let 1902–1910,
2. Střepy zrcadel (1996), eseje a kritiky,
3. Triumf zla, Dvě novely (1997).

• Zločin Viktora Klase, Breisky údajně přihlásil roku 1908 tuto hru do soutěže Vinohradského divadla, kde se však ztratila.

• Albert Samain: Hyalis, Rovèr a Angisèla (1906),
• James Huneker: Visionáři (1906),
• Arthur Symons: Duchová dobrodružství (1908),
• Robert Louis Stevenson: Klub sebevrahů (1909).

• TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 137. 
• VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 7. sešit : Bra–Brum. Praha: Libri, 2007. 110–224 s. ISBN 978-80-7277-248-3. S. 163–164. 
• Martina Bittnerová, Utajené životy slavných Čechů, Brána, 2012. 176 s. ISBN 978-80-7243-590-6.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Arthur Breisky na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Arthur Breisky
• http://www.katolicka-dekadence.cz/?p=23^{[nedostupný zdroj]}
• http://www.katolicka-dekadence.cz/?p=24^{[nedostupný zdroj]}
• http://e-kultura.cz/arthur-breisky/
• http://petrkubat.blog.idnes.cz/c/137914/Pred-125-lety-se-narodil-nejvetsi-cesky-dandy-Arthur-Breisky.html Archivováno 20. 2. 2011 na Wayback Machine.
• LISÁ, Hana: Artur Breiský. Výběr kulturních výročí 2020 [online]. Ústí nad Labem: Severočeská vědecká knihovna, 2020, XLIX(1), 1–5 [cit. 2021-06-21]. ISSN 1803-6953. (obsahuje bibliografii)