Aki Kaurismäki
Aki Kaurismäki | |
---|---|
Aki Kaurismäki (2012) | |
Rodné jméno | Aki Olavi Kaurismäki |
Narození | 4. dubna 1957 (67 let) Orimattila |
Alma mater | Tamperská univerzita |
Povolání | filmový režisér, střihač, herec, filmový producent, divadelní režisér, filmový scenárista, scenárista a režisér |
Ocenění | FIPRESCI Berlinale (1992) Pro Finlandia (1994) rytíř Řádu čestné legie (2001) Nordic Council Film Prize (2002) Velká cena festivalu v Cannes (2002) … více na Wikidatech |
Choť | Paula Oinonen |
Příbuzní | Mika Kaurismäki (sourozenec) |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Aki Olavi Kaurismäki (* 4. dubna 1957, Orimattila, Finsko) je finský filmový scenárista a režisér, který se věnuje převážně autorské tvorbě.
Život
[editovat | editovat zdroj]Aki Kaurismäki vystudoval literaturu a komunikační vědy. Poté, co vystřídal několik pomocných prací (zedník, pošťák, umývač nádobí), šel na studia filmové kritiky a vedle toho psal filmové scénáře. Kariéru filmaře započal jako spolurežisér filmů svého staršího bratra Miky Kaurismäkiho (zahrál si hlavní roli v jeho filmu Lhář /The Liar, 1981/. V roce 1989 emigroval se svou ženou Paulou Oinonen do Portugalska.
Tvorba
[editovat | editovat zdroj]Kaurismäkiho filmy se často zaobírají tématem sociálních outsiderů z městských center a jsou známé nejen svými minimalistickými dialogy, ale i svým lakonickým humorem. Kaurismäki pravidelně spolupracuje s týmem přátel z řad herců a hudebníků, kteří jeho filmům dodávají stylový ráz. Jsou to například Matti Pellonpää, Kati Outinen, Kari Väänänen, Sakke Järvenpää. Kaurismäki stojí i za úspěchem finské komediálně-punkrockové skupiny Leningrad Cowboys. Po vzoru Alfreda Hitchcocka se občas objevuje ve svých filmech v roli statisty. Hudbu k jeho filmům často píše Topi Sorsakoski.
Velké pozdvižení vyvolal Kaurismäki na podzim 2006, když nepovolil, aby se jeho film Světla v soumraku účastnil nominací na Oscara v kategorii nejlepší zahraniční film, a to i přesto, že ho jako kandidáta jednomyslně zvolila Finská filmová komora. Kaurismäki zdůvodňoval své rozhodnutí kritickým postojem k válce v Iráku vedené USA.
Společně se svým bratrem Mikou založil filmový festival Midnight Sun a distribuční firmu Villealfa (pojmenovanou po filmu Alphaville od Jeana-Luca Godarda)
Jeho posledním dokončeným filmem je Karaoke Blues (Fallen Leaves) z roku 2023, za který získal Velkou cenu poroty na festivalu v Cannes.[1]
Ocenění
[editovat | editovat zdroj]V roce 2002 získal film Muž bez minulosti cenu Grand Prix na Filmovém festivalu v Cannes a byl také jako první finský film v historii nominován na Cenu akademie v kategorii nejlepší cizojazyčný film za rok 2003.
Zajímavosti
[editovat | editovat zdroj]- V roce 2011 byl Aki Kaurismäki hostem Letní filmové školy v Uherském Hradišti
- K retrospektivě jeho filmů na festivalu byla vydána publikace Aki Kaurismäki: Světla v soumraku (Casablanca, 2011)
Filmografie
[editovat | editovat zdroj]Hrané filmy
[editovat | editovat zdroj]- 1983: Zločin a trest (Rikos ja Rangaistus)
- 1985: Calamari union
- 1986: Stíny v ráji (Varjoja paratiisissa), první díl trilogie ztracenců
- 1987: Hamlet podniká (Hamlet liikemaailmassa)
- 1988: Ariel (druhý díl trilogie ztracenců)
- 1989: Špinavé ruce (Likaiset kädet), (vyrobeno pro finskou televizi YLE)
- 1989: Leningradští kovbojové dobývají Ameriku (Leningrad Cowboys Go America)
- 1990: Děvče ze sirkárny (Tulitikkutehtaan tyttö), třetí díl trilogie ztracenců
- 1990: Smlouva s vrahem (I Hired a Contract Killer)
- 1992: Bohémský život (Boheemielämää)
- 1994: Drž si šátek, Taťáno (Pidä huivista kiinni, Tatjana)
- 1994: Leningradští kovbojové potkávají Mojžíše (Leningrad Cowboys Meet Moses)
- 1996: Mraky odtáhly (Kauas pilvet karkaavat), první díl Finské trilogie
- 1999: Juha
- 2002: Muž bez minulosti (Mies vailla menneisyyttä), druhý díl Finské trilogie
- 2002: Psi nemají peklo (Dogs Have No Hell, 10 minutový povídkový film v projektu Dalších deset minut),
- 2006: Světla v soumraku (Laitakaupungin valot), třetí díl Finské trilogie
- 2011: Le Havre
- 2017: Jiná strana naděje[2] (Toivon tuolla puolen)
- 2023: Karaoke Blues (Fallen Leaves)
Dokumentární filmy
[editovat | editovat zdroj]- 1981 Saimaa-ilmiö
- 1994 Total Balalaika show
- 2004 Bico (Osa z evropské série krátkých filmů Visions of Europe)
Krátké filmy
[editovat | editovat zdroj]- 1986 Rock'y VI (8 min)
- 1987 Through the Wire (6 min)
- 1987 Rich Little Bitch (6 min)
- 1987 L.A. Woman (5 min)
- 1991 Those Were The Days (5 min)
- 1992 These Boots (5 min)
- 1996 Välittäjä (3 min)
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ DEBRUGE, Peter. Cannes Awards: ‘Anatomy of a Fall’ Takes Palme d’Or, ‘The Zone of Interest’ and ‘The Pot au Feu’ Among Winners [online]. 2023-05-27 [cit. 2023-11-01]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ https://www.pressreader.com/czech-republic/lidove-noviny/20161216/281646779781314
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- BOHÁČKOVÁ, Kamila (ed). Aki Kaurismäki: Světla v soumraku. Praha: Casablanca, AČFK 2011. 212 stran.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Aki Kaurismäki na Wikimedia Commons
- Aki Kaurismäki v Česko-Slovenské filmové databázi
- Aki Kaurismäki v Internet Movie Database (anglicky)
- Oficiální webové stránky (německy)
- Severské listy