Óm

Óm též Aum, (v písmu dévanágarí औम् nebo ॐ) je posvátná slabika známá z Véd. Vyskytuje se jak v hinduismu, tak i v džinismu, buddhismu a sikhismu. Touto slabikou začínají četné hinduistické texty a mantry. Její význam je podrobně vysvětlen v Mándúkja upanišad.

Rovněž sikhská dharma používá slova Óm jako názvu jediného božství. Božství slova Óm v sikhismu je mimo jiné vyjádřeno v múl mantře, kterou začíná sikhská posvátná kniha Guru Granth. Tato mantra začíná veršem:

Ikk ÓM kár

což se dá přeložit jako: „Existuje (pouze) jediné Jsoucno“, nebo „Jedno Jsoucno jest“, případně „Existuje jediné Bytí“. Mantra dále pokračuje:

sat nám, kartá purakh, nirbhau, nirvair, akál múrat, adžúni, saibhang, gur prasád

což v překladu znamená: Jeho jméno je Pravda, stvořitel všeho, bez bázně, bez zášti, věčné a bez podoby, nezrozené, jsoucí samo o sobě, objevené darem Učitele.^[1]

Zápis „Ikk ÓM kár“ v paňdžábském písmu bývá sikhy uctíván jako symbol samotného božstva.

Slabika bývá považována za projev duchovní síly a jako taková tedy většinou nebývá vnímána jako slovo.^[2] Touto slabikou též začínají téměř všechny mantry.

Asi k nejznámějším příkladům z mahájánového a vadžrajánového buddhismu patří Avalókitéšvarova mantra óm mani padmé húm.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Óm na Wikimedia Commons