Termín

Termín (v lingvistice) – (jinak též odborný název, technický termín, terminus technicus) je výraz - jméno (slovo nebo sousloví), které má v určitém oboru, řemesle či povolání specifický význam.^{[pozn. 1]} Lidé znalí příslušného oboru tedy bez pochyb (až exaktně) vědí, co jednotlivé termíny znamenají.

Termíny umožňují rozpoznávat entity (jakékoliv objekty, reálné i abstraktní) a sdělovat o nich informace (komunikovat).^[2] .

Nauka o termínech se nazývá terminologie (názvosloví), pro jejich užití vznikají speciální terminologické slovníky. ^[3][4]

Výraz termín se též používá ve smyslu lhůta.^[5]

Termín je lidský vnitropsychický kognitivní (znalostní) model dané entity světa reálného (objektu, procesu) nebo abstraktního (vědecké a umělecké ideje a konstrukce), kterému lze přiřadit jméno – jazykový konstrukt vnějšího sdělovacího jazyka. Ono jméno (slovo nebo sousloví), má pak v určitém oboru, řemesle či povolání specifický význam vymezený s dostatečně malou, až nulovou (exaktní obory) vnitřní vágností ^[1] interpretace viz též konotace. Lidé znalí příslušného oboru, tedy dostatečně přesně, tj. bez pochyb (až exaktně) vědí, co jednotlivé termíny znamenají. Jinými slovy, sémantický diferenciál ^[6] významu termínu je v rámci příslušné odborné komunity dostatečně malý až nulový. Slouží to důkladnějšímu a přesnějšímu porozumění (komunikaci) v rámci dané komunity, a je to důvod, pro který jsou odborné termíny tvořeny. Termín bývá často odlišný od základního a obecného významu, nebo obecně odborné označení v daném oboru užívané. Termín je odborné pojmenování s přesným jednoznačným významem.^[7]

V některých oborech, zejména vědních, se vytvářejí soustavy smysluplně korespondujících termínů. Pro takový účel je nutno nejdříve zavést množinu základních termínů určených konsensuálně (dohodou) a z nich jsou pak další tvořeny definitoricky. Důvodem pro tento postup je zamezení definice kruhem.

Z hlediska kvantitativního zastoupení, tvoří termíny nejrozsáhlejší součást celého lidského jazykového slovníku, avšak běžný mluvčí jich převážnou většinu nepoužívá ani nezná. Například se odhaduje, že chemických sloučenin, a tedy i jejich pojmenování, existuje asi 30 milionů, což daleko přesahuje běžně uváděný počet slov v češtině nebo i jakémkoli jiném jazyce.^[8]

Dobře utvořený termín by měl co nejlépe splňovat následující požadavky:

• v daném oboru jednoznačný, bez polysémie a homonymie – často se ovšem stává, že má termín různé významy v různých oborech – například termín katedrála má odlišný význam v církevní terminologii (sídelní kostel biskupa) a architektuře (stavební typ kostela),
• neutrální, bez expresivních konotací,
• ustálený,
• popisný – pojmenovává přesně skutečnost,
• systematický – zapadá do systému,
• mezinárodní – především v poslední době se zvyšuje snaha, aby užívané termíny byly srozumitelné i v jiném jazyce.

Některé termíny se postupně stávají součástí běžné mluvy. Slova jako afekt, amok, hysterie byla původně psychologickými, respektive psychiatrickými termíny, postupně se jejich význam zobecnil a stala se (vedle svého původního významu, např. amok – vražedné šílenství, zejména u Malajců)^{[9][pozn. 2]} také hovorovými výrazy (tj. i netermíny).

Možný je také opačný proces, kdy určitý vědní obor vytvoří pro běžně užívaný výraz přesnou definici, a slovo se tak stane termínem. Například výraz sen byl z běžného jazyka převzat do psychologie.

V obou případech pak snadno dochází k tomu, že termín má ve svém oboru odlišný význam než v běžné mluvě. Například slovo voda jako chemický termín označuje určitou konkrétní sloučeninu, zatímco v původním (základním) významu označuje různé směsi na bázi této sloučeniny, které se vyskytují v reálné přírodě. Ještě markantnější je tento rozdíl u výrazu čistá voda, jímž se v chemii rozumí spíše ideální sloučenina, jíž se blíží například destilovaná voda, zatímco v obecném jazyce se tím míní v první řadě voda průzračná, bez (ať už viditelných nebo ne) příměsí.

Není také výjimkou, pokud k danému termínu existuje synonymní výraz z běžné mluvy, například: grafém – písmeno,^[rozpor] prvosenka – petrklíč, vodič – drát apod.

Někdy se ostře rozlišují termíny jako spisovné výrazy a slang jako výrazy nespisovné. Toto rozdělení lze ovšem považovat za umělé, protože termín má být jako výraz výstižný především pro oborového pracovníka bez ohledu na spisovnost.^[8]

• pojem
• věda
• idea
• jazyk (lingvistika)
• konotace
• logika
• mem (informace)

• Slovníkové heslo termín ve Wikislovníku
• Termín v České terminologické databázi knihovnictví a informační vědy (TDKIV)